Zúčtování

Jeden rok končí, další začíná. Je třeba zúčtovat se starým a připravit se na to, co bych chtěl od toho nového. Pravdou je, že předchozí rok byl velmi bohatý na nejrůznější zážitky, ale i na změny, které vnesl do mého života. Ve chvíli, kdy jsem se počátkem února zbavoval starých pout, jsem vůbec netušil, jakou spirálu příčin a následků začínám navíjet nebo rozvíjet, to podle toho, z které strany se na ten drát dívám.

Celé roky, vlastně celý předchozí život jsem se snažil zachovávat a dodržovat to, co jsem si stanovil, k čemu jsem se - ať už s plným vědomím nebo nevědomím - zavázal. Tak jako většina z nás jsem ctil svá rozhodnutí velmi důsledně, i když už jsem mnohdy cítil, že je čas překonal.

Pravdou je, že největší brzdou svého života je člověk sobě sám.  

Tohle jsem si také uvědomoval již pár let, ale ze setrvačnosti, nebo také proto, že jsem dal své slovo sobě či někomu jinému a slovo se má plnit, jsem se nedokázal sám sobě postavit.

Nakonec má trpělivost se sebou samým přetekla a já se utrhl ze řetězu, nebo z obojku, ono to nakonec vyjde nastejno.

Vysmeknutí se z vlastního obojku znamenalo nejdříve pěkně zběsilý běh. Stačí, když budete někdy pozorovat pejska, který je veden na vodítku a najednou mu dáte volnost. Radostně se rozeběhne a prvních pár vteřin není ochoten ani schopen reagovat na vaše povely a zběsilé volání. Prostě si to šupajdí štando péde pěkně rychle pryč od vás. Přesně takhle jsem se zachoval já. Prostě jsem začal utíkat ze starého, k novému. Problém byl v tom, že jsem moc dobře nevěděl, co je to nové, co mě čeká a kam mířím. Teda myslel jsem si, že to vím, ale ouha, trošku jsem narazil čumákem, byť do příjemné a krásné, ale dosti tvrdé realitky.

Pak jsem chvíli kňučel a čůral si na rány. Moč prý léčí. Co však bylo hlavní, nestrčil jsem po pštrosím způsobu hlavu do písku a snažil se, byť už trošku rozvážněji,  běžet dál.

Nakonec přišla jedna sms, letní bouře na Šumavě, procházka po Slavkovském lese, návštěva Třech křížů,  proběhnutí v další letní bouři okolo Svatošských skal, procházka v Krkonoších a bylo hotovo. Od té chvíle už neběžím, ale lítám.

Škodolibý si asi řekne: dobře ti tak, máš co jsi chtěl, počkej až spadneš, to si teprve nabiješ čumák, to budeš teprve kňučet a čůrat si na rány. Ale i pokud by se tak mělo stát, čemuž nevěřím, tak mi je to upřímně jedno. To, co nyní žiji, stojí za všechny rány, které jsem kdy v životě dostal a dá bůh ještě dostanu.

To není rouhání, to je prostý fakt.

Vím, že v životě není nikdy nic zadarmo, a chci-li něco mít, musím tomu něco obětovat. Chci-li být svobodný, musím umět dát svobodu druhému. Chci-li, aby mne druhý poctil svou naprostou důvěrou, musím umět dát důvěru druhému, i kdyby mi rozum tisíckrát říkal: jsi trouba, ten ti při první příležitosti s tím balíkem zdrhne. Prostě pokud něco chci, musím si o to umět říct a musím to umět bez výhrad přijmout se vším, co k tomu patří.

Tak to bylo z mého života. Pokud jde o běhání, tak to dostalo v druhé půlce roku pěkně na frak, ale nelze honit najednou dva zajíce. Na běhání bude ještě času dost. Trošku, nebo spíš dost na frak dostala i moje práce, ale můžu vás potěšit, tedy ty, kteří si žádají mé pomoci a mých rad.

Už jsem se našel, už jsem našel svou, svého andělíčka strážníčka a tak se zas můžu s plnou parádou věnovat běhu a běhu chtivým lidičkám a nejen tomu, ale všemu kolem zdravého životního stylu.

Nakonec by se určitě slušelo odhalit vám, kdo vnesl do mého života lásku, pohodu a štěstí. No dobrá, jmenuje se Dana. Dana je také ona žena, o níž jsem se zmiňoval ve svých článcích ze Spartathlonské anabáze. To jen na vysvětlení pro ty, kteří za zmiňovanou ženou viděli stále ještě mou manželku, Dášu. Tímto se jim také omlouvám, pokud jsem je uvedl nechtěně v omyl.

A protože nám začíná nový rok, sluší se odhalit trošku plány na letošní rok. Ale na to si počkejte do příště.

Přeji vám, abyste v roce 2008 našli to, co v životě hledáte, aby byl váš život naplněný a nikdy jste se nestačili nudit. Abyste si vždycky mohli vážit sami sebe a zrovna tak si dokázali vážit druhých. No a když k tomu budete zdraví, spokojení a šťastní, tak už to bude ráj na zemi a raději se podívejte jestli nemáte kolem hlavy svatozář nebo vám na zádech neraší bělostná křídla :).