Zermatt 2009

V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech.To je slogan, který si můžete přečíst v propozicích jednoho z nejkrásnějších, ale také nejtěžších maratonů, jaký jsem kdy běžel. Pravdou je, že než se dostanete do cíle, vezme vám dech stoupání mezi 39. a 41. km, kdy musíte překonat 300 výškových metrů. Letos toho ale bylo víc, co stojí za zmínku.

Pohled, který bere dechMiloš Škorpil Je sedm hodin ráno, budíka v mobilu mám nařízeného na 7:15, ale jsem už vyspán, tak ho vypínám, aby nekazil ráno, chvilku se ještě povaluji v posteli a pak si jdu připravit svou obvyklou snídani: müsli s mlékem, ananasovým kompotem a pro dnešek s jogurtem doporučovaným Rodgerem Federerem. Co je dobré pro něj, mělo by být dobré i pro mě, k tomu si dělám kafe a čaj.

Mažu si nohy, ruce, přelepuji bradavky, oblékám si na sebe, v čem poběžím. Snídám, balím pytel do cíle. Pohoda. V 9:15 vyjíždíme do St. Niklaus, kde je start. Dostávám SMS od Aleše Tvrzníka, že čeká na domluveném místě se svým nádobíčkem. Letos k měření tepovky po celou trasu a odebrání krve k určení laktátu přidáváme testování, jak jsou při mém způsobu běhu rozkládány síly dopadu a odrazu na mých nohách a to podle různých terénů a profilů.

Jak to vše dopadlo? Tak o tom víc v článku V cíli maratonu vám vezme pohled na Matterhorn dech.

Horská turistika - o setkání s obrem, nalezení ráje a kráse světa

Den první

Plán, vyrazit si na Bordierhütte, projít se po ledovci Gasenried a při tom přespat na Alpje v nás s Danou uzrál ve chvíli, kdy jsme vloni dolezli na Alpju. Teda Dana si myslí, že tenhle plán hlavně uzrál v mé hlavě, ale znáte to pánové, že?

Vybavovat jsme se začali už vloni na Jungfrau, pak koupili vestičky od Sira Josepha, nepromokavé kalhoty, teplé Jégrovo prádlo, Merellky do nepohody, ešus, vařič, suchý líh, kempinkový příbor, krosny. Nakonec zůstal spacák. Tedy jen pro Danu, můj do +15 jsem považoval s tím, že budu mít na sobě navlečeno vše výše uvedené, za dostatečný. Když už jsme měli ty vestičky od Sira Josepha, tak bylo nabíledni, že jedině Pepík bude tím pravým spacákem. Koupili jsme ho od Pavla Klejny, našeho vrchního dodavatele vín. Trvalo mu sice několik dlouhých hodin, než svým výmluvným jazykem Danu přesvědčil, že jedině Pepík 500 - 190, je při její výšce 168 pro ní ten pravý, ale nakonec byl Pepa náš.

Pokud chcete vědět víc slaňte Na Bordierhütte a Riedgletscher

Den druhý
Obr si tu žil vcelku klidně, po celá staletí si pěstoval stříbrný vous ze sněhu a ledu, vous nabýval na síle a pomalu vytlačoval vše živé, až dal vzniknout úvalu Gletschertor. Tisíce let zde byl jediným pánem a jeho knír rostl do délky, šířky i výšky. Miloval klid hor, které ho obklopovaly, miloval však i život a tak v podpaží své levé ruky vytvořil rajskou zahradu - Alpja. Za odměnu se pak mohl v krátkém létě těšit pohledem na pobíhající a pohvizdující sviště, radostně poskakující kamzíky, poletující rehky, motýly, čmeláky a desítky dalších tvorů, kteří sem našli cestu, když hledali ráj na zemi. Ptáci sem přinesli ve svých útrobách semínka azalek, mateřídoušky, pryšců, borovic, modřínů a desítek dalších zástupců rostlinné říše.

Slunce se vždy muselo na chvíli na své pouti nebeskou bání zastavit, potěšit se pohledem na tu krásu, nasát vůni, kterou zde v chladném, čistém vzduchu všechny ty kvítky a stromy vydávají. Při tom vyměnilo pár slov s obrem, poděkovalo mu za tu nádheru, které zde pomohl vzniknout, poprosilo mráčky a nadýchané obláčky, aby občas obra poškádlily, polechtaly a přikryly svým stínem, aby mu lépe utíkal jeho nekonečný čas. Obr při tom občas kýchl a dolů do údolí se přivalila lavina sněhu. Ve stopách lavin pak přišli do Gletschertoru lidé, šli ještě kousek dál a i oni objevili ráj na zemi.

Chcete také objevit ráj na zemi, tak běžte a hledejte ho - třeba ho tak jako my najdete tady
Obr Gletschertor - o hledání a nalezení ráje