Vyslanci pro Paraple - Jiří Holíček - Kraj Olomoucký

1. Co tě přimělo, stát se vyslancem pro Paraple? Byla to náhoda. Buldok, kolega z běžeckého oddílu, jenž v Parapleti zastupuje Moravskoslezský kraj, sháněl vyslance za poslední kraj, který ještě žádného neměl. Přirozeně jsem se jej zeptal, jaký kraj mu chybí a když jsem zjistil, že je to ten můj rodný a navíc se jedná o dobrou věc, nebylo co řešit.

Miloš Škorpil 2. Co si osobně myslíš o nadacích, přispíváš některé, když ano, které a jakou formou?
Myslím si, že nadace jsou velmi důležitou součástí občanské společnosti. Figurují tam, kde stát pomáhat nechce nebo nemůže. Líbí se mi, že každý se může svobodně rozhodnout, kam a komu peníze pošle, narozdíl od daní, o jejichž využití rozhoduje stát a který často podporuje také některé z nás, kteří jsou zdraví, ale nechce se jim pracovat. Mrzí mě, že narozdíl od mnoha evropských zemí včetně Slovenska není možné věnovat alespoň procento z odvedených daní nějaké nadaci nebo občanskému sdružení. Každoročně přispívám Lize proti rakovině, která se zabývá jejím výzkumem - to jsou ty žluté květinky, které na ulici nabízejí ke koupi mimochodem velmi pěkná děvčata. Posílám i dárcovské SMS, např. pro nadaci Člověk v tísni, nebo každoroční velikonoční sbírce na pomoc dětem.

3. Víš něco více o centru Paraple, kromě toho, že se pravidelně vždy v červnu pořádá Běh pro Paraple?
Předtím, než mi moje povědomí rozšířil Miloš Škorpil, věděl jsem o Parapleti pouze to, že pomáhá tělesně postiženým lidem (vozíčkářům) a že mediální tváři této nadace je Zdeněk Svěrák.

4. Co tě první napadne, nepřemýšlej, když potkáš handicapovaného člověka?
První, co mě napadne je, jaké já mám štěstí, že jsem zdravý a jaká shoda okolností se stane, že o něj přišel. A hned přemýšlím, zda a jak mu mohu pomoci, protože nikdy nevím, zda takovou pomoc nebudu potřebovat někdy i já. Myslím si, že je naší občanskou odpovědností o tyto lidi pečovat a snažit se je integrovat do společnosti, udělat všechno pro to, aby mohli žít normální život.

5. Motivuje tě to, jak se tito lidé dokáží vzepřít osudu a žít dál, nebo je lituješ?
Určitě mě to motivuje, věřím, že bych i já, pokud bych byl handicapovaný, mohl žít šťastný život. Jsou lidi, kteří jsou zdraví a jsou politováníhodní a naopak handicapovaní lidé, kteří se radují ze života a není důvod je litovat. Jsou však věci, které sami nedokážou a nemohou zůstat bez pomoci - my všichni jsme zodpovědni za to, aby každý handicapovaný člověk měl potřebné zázemí, které mu dá šanci žít šťastný život.

6. Co pro tebe představuje běh?
Běh je pro mě radost z pohybu, meditace i způsob života. Cítím v něm hlubokou přirozenost, která je člověku dána jako druhu už tisíce let. A těší mě, že ze všech živočišných druhů je člověk nejvytrvalejším a tím i nejlepším běžcem.

7. Jak dlouho běháš a co tě k běhání přivedlo?
Běhat jsem jako dítě nikdy neuměl a ani nechtěl, protože jsem nebyl sportovně nadané dítě a možná ani neměl štěstí na nikoho, kdo by mě pro nějaký sport nadchnul. S během jsem začal před dvěma lety na jaře, kdy moje hmotnost překročila 106 kg. Navíc jsem se necítil dobře a potřeboval změnu. Měl jsem málo volného času a hledal aktivitu, která mi něco přinese a nebude mě stát víc, než půlhodinku denně. Na serveru IDNES začal vycházet běžecký seriál pro začátečníky, který vyžadoval právě jen 30 minut denně. Začal jsem s chůzí kombinovanou 1 minutou běhu a protože jsem předepsaný tréninkový plán dodržoval, kila i kondice se začala pohybovat navzájem nepřímou úměrou. Pamatuji si jednu radu, která mi utkvěla v paměti: běhejte pouze takovým způsobem a tak dlouho, jak je vám to příjemné. Jsem za to rád - měl jsem štěstí, že běhání mě už od začátku bavilo, nikdy mě nebolelo ani jsem kvůli němu jinak nestrádal. Za 12 týdnů tohoto běžeckého programu jsem uběhl 60 minut v kuse a zhubl 10 kg, aniž bych omezil svoji stravu. Takový začátek přeji každému, kdo má málo času, chce si zlepšit svoji kondici a přitom se cítit dobře.

Co podle tebe může běh a běhání člověku dát - přinést?
Určitě spoustu radosti ze života. Člověk si narozdíl od sezení u televize uvědomí, že žije a raduje se v každé vteřině tohoto pohybu. Jako u jakékoliv aktivity, kterou chceme umět, je však třeba začít a běhání věnovat pravidelně, aby radost byla dlouhá, intenzivní a aby nebolela.

8. Máš nějaký slogan - heslo, kterým budeš lidi z kraje, za nějž běžíš jako vyslanec pro Paraple, motivovat k tomu, aby podpořili tvou snahu vybrat na konto Paraple co nejvíc korunek? Případně jak zní?
Pomož druhému a pomůžeš i sobě.

9. Máš nějaký nápad, kterým by se dalo pomoci nadaci pro Paraple i jinak, než tímto konkrétním způsobem? Máš-li, sem s ním.
Napadla mě myšlenka dárcovských SMS, kterým by mohli lidé přispět technicky snadněji, než převodem na účet. Pokud může někdo s realizací pomoci, budu rád a předpokládám, že Paraple také.

10. Kdybys chtěl někoho pozvat na návštěvu kraje, v němž žiješ, za nějž běžíš, čím bys ho lákal? Co je pro tento kraj typické, co se jinde nevidí?
Všeobecně se ví, že Olomouc je jedním z nejkrásnějších měst v Česku a Jeseníky druhým nejvyšším pohořím v celé zemi. Většina lidí ale netuší, že v olomouckém kraji se nachází největší vojenský újezd v zemi - Libavá. Jde o obrovské území bez osídlení a infrastruktury, kde se rozléhají tisíce hektarů divoké a nespoutané přírody. Vrcholy kopců sahají až 700 metrům nad mořem, hluboké lesy na západě území spadají do kaňonu řeky Bystřice, z vrcholku Bílého Kamene lze přehlédnout půlku Moravy. Uprostřed lesů na východ od Města Libavá se nachází opuštěný, částečně zrekonstruovaný barokní kostel v poutním místě Stará Voda. Tohle území se veřejnosti otevírá jen jednou ročně, 1.5. v rámci akce Bílý kámen, díky níž je možné si vojenský újezd projít pešky, na kole nebo autobusem.