To je keců, než něco uděláme!

Znáte to, nejdříve dlouhá příprava, pak hledání tisíce důvodů, proč by to nemělo jít udělat a nakonec unavení a spokojení po celodenním hledání jehly v kupce sena usínáme u televize s tím, že ten den zase nějak rychle utekl a že jsme zase nic neudělali.

Miloš Škorpil O víkendu mě nejvíc pobavilo odstoupení Kateřiny Brožové z kandidátky ČSSD do parlamentu. To bylo týden před tím slávy a úsměvů, ale také určitě skřípání zubů páně Paroubkových oponentů, kteří tušili, že tohle není asi pro ČSSD ten nejlepší tah. Holt sázka na hezkou hlavičku, která je plná sociálního cítění, nevyšla. Normálně nejsem škodolibý, ale tentokrát jsem se nejen škodolibě usmál, ale dokonce se s chutí zasmál na celé kolo. Tenhle majstrštyk se vám, Herr Paroubek, opravdu povedl. Nejen, že se vám podařilo dokonale zesměšnit sebe, ale ještě jste pomohl Kateřině k celkem laciné reklamě. Ale oni to vaši voliči určitě pochopí :).

Ještě jednou moc děkuji, ono smíchu je třeba vždycky, zvláště v této době, kdy nám slibujete, jak se zasloužíte, že vše co je zadarmo, zůstane zadarmo, akorát zapomínáte nějak říct, že to pak stejně zaplatíme všichni na daních a to bez rozdílu, jestli jde o sociálně slabé či sociálně silné.

Máte to stejně v té vaší partii nějak všechno postavené krapet na „hlavičku". Místo abyste měli radost, že ti co mají za uchem se nebojí riskovat, mají nápady a invenci je naplňovat, samozřejmě na tom něco vydělat a z toho nemálo odvést do společné kasy, tak se snažíte, aby si byli všichni rovni. Což ve vašich představách znamená, všichni měli stejné nic.

Ptám se, čím pak naplníme společnou kasu, abychom mohli všechny ty vaše sociální jistoty zajistit, ale hlavně zaplatit? To mi teda povězte! Takže jsem moc rád, že jste se zase jednou ukázal jako pěknej nýmand a přeji vám spoustu takovýchto skvělých tahů, snad po nich i ti vaši voliči zjistí, co v té hlavě vlastně máte.

A co s tím vším má společného to, co jsem napsal na začátku? Moc, protože ti co mají nápady a tah na branku, jdou si za svým, nikdy nepřemýšlí, proč by to, co je napadlo udělat, nešlo, ale zkusí to a pak vidí. Celý náš život je totiž jen takový pokus, zkouška, maturita. Jednou to vyjde, jednou je z toho průšvih. Já vím, teď vám dávám do ruky trumf - ono to Paroubkovi jednou nevyšlo, ale jinak je skvělej :). Ano, na těch bilboardech je opravdu skvělej. Jinak k celému tomuhle blogu mě vlastně motivovala fotka, kterou jsem udělal o víkendu a která jej rámuje.

Když jsem se na ní pak díval, tak jsem si říkal, co by mi řekl erudovaný fotograf před tím, než bych stiskl spoušť. Výsledkem by bylo to, že bych pochopil, že s tím svým cajkem vlastně takovouto fotku nemá vůbec cenu dělat. No a vidíte, a ŠLO TO!:).