Není to vůbec špatné. Pokud někdo nadává na současné děti, na jejich pasivitu, co se týče pohybu, moc se mýlí. Problém není v současných dětech, ale v dospělých. Ostatně tak je to vždycky. Vždycky, když se snažíme věci zjednodušovat a házet vinu na někoho jiného.
Miloš Škorpil Ale od začátku. Čekalo mě druhé Odpoledne na prodejně. Byl pátek 12. června 2009, vyjel jsem z Prahy směr Náchod a přemítal, jaké to tentokrát bude. Věděl jsem, že Sport Hotárek, kam jedu, respektive lidé, který jím žijí, udělali všechno pro to, aby lidi přišli. Už ale vím, že v tomhle lidi nikdy „nezklamou". Uvozovky dávám schválně, protože vím, že u těchto akcí si nikdy nemůžete být jisti výsledkem. Tady platí jiná rovnítka než čím více propagace, čím více vynaloženého úsilí, tím větší zájem, tím větší návštěvnost. Proto jsem se naučil ctít jednu podstatnou zásadu a ta zní: „Nic neočekávej."
Prostě jedu na akci, mám připravený rámcově program, ostatně, jaké připravování, když něčím žijete více jak čtyřicet let, tak nemusíte nic vymýšlet. Tohle moje „Povídání o běhání," jak tomu pro sebe říkám, je vždy o člověku, je vždy o lidech, kteří přijdou. Je to o nich, o jejich radostech a strastech, o jejich otázkách. Na to se skutečně připravit nemůžete, to buď máte, nebo nemáte. Dobré tedy alespoň pro mne je, že je to o zkušenostech. Vyčíst odpovědi z nějakých knížek, článků v časopisech, na webech sice můžete, ale pokud to nemáte zažité na vlastní kůži, tak posluchač - dotazující se na svůj konkrétní problém, okamžitě pozná, když citujete, nebo zda z vás mluví osobní zkušenost, a podle toho také dopadne vaše odpověď. Buď jí tazatel přijme a bude se jí řídit - v případě, že ho přesvědčíte, že víte o čem mluvíte, že z vás mluví, nebo za vás mluví, vaše osobní zkušenost, třeba i doplněná něčím vyčteným. Nebo si řekne: „Zbytečná ztráta času, to jsem si mohl klidně vzít do ruky „Běhání, od joggingu po maraton", nebo nějakou jinou knížku o běhání a nemusel jsem vážit cestu a ztrácet čas.
Celý článek si můžete přečíst na www.bezeckaskola.cz
