Proč všichni tak křičí? – stejně jednou přijde ticho

Už jsem chtěl s psaním na téma voleb přestat, ale nedá mi to, abych se k nim ještě jednou nevrátil. Sport mě kromě jiného naučil se nevzdávat a taky být sám za sebe. Když udělám kiks, vím, že je to můj kiks. I kdybych se snažil stokrát dokázat, že za to, že jsem neuspěl může někdo jiný, stejně tím tento fakt nezměním. Jediného, čeho nakonec tímhle strkáním hlavy do písku a voláním: „chyťte toho gaunera, co způsobil, že jsem všechno prohrál" dosáhnu, bude plná huba písku.

nakreslil Mirek Vostrý  

Bohužel naše švejkovství, které jsme v dobách minulých a dávno minulých v sobě mistrně vypěstovali, aby národ a jedinec přežil, se nám dnes mstí tím, že zapomínáme na to, že jedině my sami jsme strůjci toho, co se nám děje. Že za vše co uděláme sobě, v mnoha případech spíše, co neuděláme sobě či pro sebe (pro sebe míním i pro druhé), budeme odměněni.

Tohle není vina jen vlády Habsburků, komunistů, či jiných světských pánů, kteří tady po staletí vládli, tady mají vinu i nejrůznější církevní instituce, ale i dnešní vládnoucí špičky. Vina všech je v tom, že lidi učí a snaží se na ně působit tak, že mají potlačovat své ego, že mají potlačit své touhy a mají se sklonit před svým pánem. Schovávají se za pána na nebesích či na trůnu, ale přitom míní sebe. Protože jinak by nemohli dávat rozhřešení a odpustky atd., protože odpustit si můžeme jen my sami, skrze toho, nebo to, co je nad námi všemi. Kdo jsem, abych soudil, že?

Abychom ale tohle pochopili, musíme k tomu dospět, musíme prozřít a to je těžké, když vám říkají: „Pozor, pozor, tady už se chováš příliš egoisticky, tady už příliš myslíš jen na sebe, mysli víc na druhé, mysli víc na pána." Přitom myslí: „Mysli víc na trest, který tě stihne, když věci nebudeš dělat tak, jak ti nařizujeme." Schovávají se za pána, za zákony, které však platí jen na ty dole, oni jsou pověřeni pánem hlídat boží zákony, nebo námi pověřeni je vytvářet a uplatňovat a tudíž jsou nad nimi a řídit se jimi nemusí.

Pěkně zvrácená logika, jen co je pravda!

Pak se není čemu divit, že sotva někdo začíná vyrůstat nad stádo, které si ti vládnoucí pěkně srovnali do latě, nebo podle latě, hned dostane po kušně, aby mlčel, že ti co zatahují krky, aby nepřečnívali, je zatáhnou raději ještě víc. Většina lidí si pak řekne: „Stejně tím, zda půjdu volit, nebo nepůjdu volit nic nezměním, protože ti nahoře si to zase udělají po svém." Mají pravdu, pokud to necháme, tak jak to je, ONI si to zase udělají po svém.

NE však proto, že oni už jsou takoví, ale proto, že MY jsme je to nechali takto udělat. Že jsme tím, že jsme nevyjádřili svůj názor, je nechali tím víc vyřvávat, protože oni potřebují slyšet křik. Oni se totiž ticha bojí, protože v tichu člověk začne meditovat, začne přemýšlet a on by v tom tichu mohl přijít i na to, že ONI jsou tu vlastně úplně k ničemu a že si dovede představit společnost a svět jinak, lépe. Že si dokáže představit svět jako platformu, kde lidé v klidu vyslechnou jeden druhého, zváží náměty a argumenty a pokud jsou argumenty a nápady dobré, přijmu je bez ohledu na to, zda s nimi jako první přišel Mirek, Václav nebo Jirka.

Bojí se ticha taky proto, že v tichu najednou člověk začne růst, začne si uvědomovat kdo je, co je a začne podle toho žít, stane se z něj OSOBNOST. AŽ nastane na chvíli tohle životodárné ticho a lidé si začnou uvědomovat svou vlastní vnitřní sílu, pak teprve začne na světě pořádný tanec, tanec dervišů, jež způsobí takový vír, že všechny ty křiklouny z předvolebních pódií odnese do pekel.

A byl den sedmý a bylo ticho jak v kostele, jak o polednách na krásné rozkvetlé, sluncem zalité louce. Bylo ticho, které jen tu a tam přerušil zpěv ptáčka, bzukot čmeláka, ševelící vítr a v dáli hřmící vodopád a bylo to dobré a člověk mohl začít žít pravdu.

Pravdu vám nikdo nepředá, ale pokud vynaloží maximální úsilí ve snaze jí vyslovit, může v posluchači probudit touhu poznat to, co je nevyslovitelné. Vyprovokuje jeho žízeň. Žízeň je ve vás latentně přítomná, potřebujete jen trochu provokace. Objevíte tedy svou žízeň: nejste blažení, nejste v extázi - jen žízníte. V srdci vám plane oheň. Hledáte něco, co by žízeň uhasilo, avšak nenacházíte vodu, nenacházíte zdroj, snažíte se v sobě žízeň potlačit. To je jediná možnost, kterou vidíte, protože žít s touto žízní nedokážete.

OSHO - Tři poklady tao