Příslib návratu

Za okny panuje zima. Skončil listopad, měsíc, který jsem nikdy neměl moc rád. Ne snad proto, že stromy shazují svůj krásný barevný šat a odívají se do smuteční černě. Naopak pokud jde o stromy, tak se na tohle období těším a těšil jsem se vždycky, neboť se moc rád dívám na jejich černé kontury v zasněžené krajině, nebo na krvavé západy slunce, na jejichž pozadí je můžu takto svlečené pozorovat.

Miloš Škorpil Listopad jsem nemíval rád, protože ukrajuje dni. Ve dnech, kdy se ráno probouzím do tmy a pár minut po 16 hodině už nevidět na krok, mě nikdy ani moc nebavilo běhat. Je zajímavé, že prosinec, jehož větší část nám také dne ukrajuje, rád mám. Možná pro ten příslib návratu sluníčka a tepla a ptáků zpívajících nad hlavou. I když je fakt, že dneska jsou kosáci tak zblblí, že vám zazpívají árii i v tom nejtřeskutějším mrazu.

Teď, když listopad skončil, jsem si uvědomil, že utekl tak rychle, že jsem ani nestačil zaznamenat, že byl. Nejspíš je to tím, že můj týden je nyní rozdělen na dny do středy, které trávím v Praze a v nichž mám tak napilno, že vždy sotva stačím stihnout, co jsem si naplánoval udělat a na dny, které trávím doma na Hůře. Z okna se dívám na Komorní Hůrku, jednu z nejmladších sopek ve střední Evropě, procházím se kolem Ameriky nebo po Jadranu. Mám-li chuť, zajdu se podívat na Františka do Frantovek nebo si zaběhnu podívat se k Bismarckovi, jak je dnes u Němce.

Mám svět u svých nohou, všude vládne neskutečná pohoda a klid, jaký jsem si neuměl nikdy ani představit. Vše, o čem jsem před rokem jenom snil a představoval si ve své bujné fantazii se naplnilo, spíše bych však mohl napsat, bylo několikanásobně překročeno.

V těchto chvílích si uvědomuji víc než jindy, že je dobře si jít za svými sny a to i přesto, že znáte všechny těžkosti a nástrahy takové cesty.

V tyto dny si také víc než kdy jindy uvědomuji, že vše co dnes dostávám, čím jsem obdarováván, jsem dostal nebo získal prostřednictvím běhu a tím, že jsem se vždy o radost z běhání, kterou mi přináší, dělil s ostatními.

Je to přesně jak se říká a píše, čím víc z NĚČEHO dáváte, tím víc se vám prostřednictvím TOHO vrací.

Před devíti lety jsem dostal během Brněnské 48 hodinovky lístek, který jsem nyní po letech, při stěhování, zase objevil a na němž je napsáno: „Běh nemám ráda, takže Vás fakt obdivuji - neb na Vás je v tom běhu i velmi hezký pohled." Tehdy mě napadlo, že by stálo za to naučit mít radost z běhání i jiné.

Nikdy mě nenapadlo, že běh mi dá všechno, nač jen pomyslím ...

Děkuji běhu ....
děkuji životu ...
děkuji těm nahoře i těm dole ....
děkuji větru ....
děkuji vodě ....
děkuji ohni ....
děkuji vzduchu ....
děkuji ptákům, zvířatům, rybám i plazům ....
děkuji kamenům, květinám i stromům....
děkuji všem lidičkám ....
protože jeden bez druhého bychom nebyli NIC.