Končí rok, který každému z nás přinesl něco dobrého i něco méně dobrého, tak jak to ostatně roky nosí. I když na život, na štěstí, smůlu, osud, lidi okolo sebe často žehráme, je nabíledni, že vše, co nám život přináší a dává, je jen to, co sami vytváříme. Je jedno, zda jsme ochotni si to připustit, či ne. Prostě takhle to funguje a my s tím můžeme udělat VŠECHNO co CHCEME. Chce to jediné: VÍRU, VÍRU a zase VÍRU a pak nekonečnou TRPĚLIVOST.
Takže v podstatě čtyři věci, že?
nakreslil Mirek Vostrý Nakonec ale to, jak dlouho se budeme posouvat po naší životní cestě ke splnění svého snu, zase záleží jedině na nás. Někomu to může trvat dny, jinému týdny či měsíce nebo roky, ba i několik životů, dalšímu na to postačí mžiknutí oka. Někomu bude stačit ve správné chvíli slyšet ta PRAVÁ slova, jinému na zlomek vteřiny „uvidět", jinému rána palicí do hlavy.
Na podporu toho, co tu povídáme, by mohla postačit malá návštěva do knížky Dana Millmana - Sokrates:
Byl jednou jeden samuraj. Ten, jelikož „vlastnil" životy svých poddaných, se nerozpakoval kohokoliv z nich připravit o život.
Ale jednoho dne, když tento samuraj zase kohosi zabil a právě si vyčistil meč od krve a zasekl ho zpět do pochvy, začalo ho trápit pomyšlení, že bohové možná jeho činy neschvalují a pošlou ho do říše pekelné. Zatoužil se dozvědět o věčnosti, a navštívil proto skrovnou poustku zenového mistra jménem Kanzaki.
Samuraj zdvořile odložil svůj meč katanu, ostrý jak břitva, hluboce se uklonil a řekl: „Pověz mi prosím o nebi a pekle!"
Mistr Kanzaki se na mladého samuraje upřeně zahleděl a usmál se. Pak se začal smát stále víc a víc, jako by samuraj pronesl něco šprýmovného. Kanzaki ukázal na popletený výraz na samurajově tváři, pak tím prstem zahrozil a s hlasitým smíchem řekl: „I ty jeden hlupáku nevzdělaná! Ty si troufáš ptát se mne, moudrého mistra, na nebe a peklo? Nemarni můj čas, ty pitomče! Jsi příliš tupý, než abys takové věci mohl chápat!"
Samurajovi se začala vařit krev v žilách. Kdyby to tak byl někdo jiný! Už samo takové gesto by stačilo, aby ho zabil. A teď se navzdory těm urážkám snaží ovládnout.
Mistr Kanzaki ještě neskončil. Nedbale prohodil: „Je nabíledni, že mezi tvými předky se nenašel ani jeden, který by měl mozek v hlavě. Celý ten váš slavný rod je banda hulvátů a pošetilců, co nerozumí jedinému slovu ..."
Samuraje se zmocnila vražedná zuřivost. Popadl katanu, vyskočil a zvedl meč, aby zenovému mistrovi uťal hlavu.
A právě v tu chvíli mistr Kanzaki ukázal na samuraje a klidně řekl: „Takhle se otvírají brány pekla."
Samuraj strnul. V tom okamžiku jeho mysl osvítilo světlo a on porozuměl, co je podstatou pekla: peklo není místo, kam by se mohl dostat, ale místo, jež člověk nosí v sobě. Padl na kolena, položil meč vedle sebe a hluboce se svému učiteli poklonil: „Mistře, má vděčnost za poučení, které jsi mi poskytl, nezná hranic. Děkuji ti. Děkuji ti nastokrát!"
Zenový mistr Kanzaki se jen usmál, znovu na něho ukázal a pravil: „Takhle se otvírají brány nebes."
Příští rok většina předpovědí naznačuje, že se budeme muset zase o sebe postarat sami. Je to možná na první pohled kruté, ale je to tak dobře, jinak bychom v našem vývoji nemohli postoupit dopředu. Vězte ale, že není nic lepšího než vědomí, že si za vše můžeme sami. Víte co nám odpadne výmluv :).
Přejeme vám i sobě, tedy nám všem, aby ten příští rok:
• byl takový, o jakém sníme
• svítilo sluníčko, zpívali ptáci, poletovali motýli, louky a záhony kvetly, voněly kytky, tráva i vřes
• přinesl plno dobrých zpráv, krásných knížek, písní i melodií
• jsme potkali spoustu krásných a milých holek i kluků, mužů i žen, dědečků i babiček - protože každé setkáni s ČLOVĚKEM je DAR
• občas sprchlo, zablesklo se a uhodil hrom, zafoukal vítr, mrzlo až praštělo a pod nohama nám křupal krásný bílý sníh
• potoky, řeky i moře byly plné krásných ryb a vší té havěti, co v nich plave
• prostě každému nadělil, co se mu líbí.
A ještě nám přejeme, abychom dokázali tolerovat svou jinakost.
Mějme krásný rok 2009 a UDĚLEJME SI v něm RAJ NA ZEMI
Miloš a Dana
