Pozvání na Zlatou stezku

Tento týden bych vás rád pozval na Šumavu, což je místo, které mi přirostlo k srdci už před čtyřiceti lety, v době, kdy jsem se začínal toulat po cestách a necestách s teletem na zádech. Tehdy každý můj, respektive náš, příjezd byl sledován bedlivým okem pohraniční stráže, kdy už ve vlaku z Českých Budějovic prověřovala náš původ a vztah k socialistické vlasti :), kdy různí pomocníci VB hlásili každý náš pohyb na silnici vedoucí mezi Černou v Pošumaví a Sušicí, a kdy se dostat do Stožce, Českých Žlebů nebo dokonce do Nového Údolí mohl člověk jen na zvláštní povolenku. Z té povolenky ještě něco zůstalo, tedy alespoň pro akci, na níž vás chci pozvat.

Miloš Škorpil Chci vás pozvat na běžecký závod - Zlatá stezka, který spolupořádám již počtvrté společně
se svým přítelem Honzou Tuláčkem a starostkou ze Stožce ing. Zdenkou Lelkovou. Dokonce si troufnu pyšně tvrdit, že jde o nejhezčí přeshraniční běh mezi Českou republikou a Německem. Jde o běh, který vypadá na první pohled jako velmi snadná záležitost, neboť start je o plných 100 výškových metrů výše než cíl, ale jako mnohokrát v životě, zdání klame. Pokud jde o tu povolenku, tak protože se koná v Chráněné krajinné oblasti, musíme -respektive paní strarostka - žádat každý rok vládu o povolení tento závod uspořádat.

Stožec, České Žleby, tím více Bischofsreut, Haidmühle nebo Nové údolí jsou místa, kam se smělo vstoupit jen na povolení nebo cestovní pas a vízum a tak si tato místa v sobě dodnes uchovala poetiku zakázaného, ale i poetiku příběhů, které o Šumavě vyprávěl Karel Klostermann.

Naše cesta začíná v Českých Žlebech, vede k hranicím po bývalé stezce, po níž se z Německa do Čech vozila sůl. Jak známo, sůl je nad zlato a snad proto se dodnes tato stezka nazývá Zlatá a ne Solná. Cesta od začátku stoupá pěkně nahoru a to celých patnáct set metrů. Vede po úzké vyasfaltované silničce. Pak se začíná stáčet vpravo a klesat. Po dalších patnácti stech metrech se asfaltka stáčí v pravém úhlu doprava, vy si to ale namiřte rovně dolů lesní (travnatou) cestou. Po kilometru budete u železné závory, která dříve dělila dva světy. Dnes je naštěstí trvale otevřená. Přeběhnete po můstku přes Mechový potok a budete pokračovat do příkrého kopce. Posléze travnatá cesta přejde v nádhernou asfaltku a vy se ocitnete na okraji Bischofsreutu. Poběžíte ještě 250 m, než uvidíte směrovník, navádějící vás na Haidmühle. Zahnete prudce vlevo. Doběhnete k lesu, kde se budete držet stále vlevo a stále směrem na Haidmühle. Proběhnete lesem (cca 2 km). Cesta pak pokračuje mezi loukami (cca 800 m), načež vyběhnete na silničku. To už jste v Theresienreutu, malé malebné vesničce. Před sebou máte panoráma Třístoličníku a pod sebou vidíte již věž kostela v Haidmühle. Po obou stranách silničky máte výhled buď na Šumavské louky a lesy nebo na Bavorský les. Běžíte pořád z kopečka, takže cesta docela rychle odsýpá. V Haidmühle se držte stále doleva, do kopečka, tak abyste měli věž kostelíku přímo před sebou. Zhruba 200 m před kostelem je šipka navádějící vás vlevo do Nového údolí. Nezapomeňte odbočit. Odtud na českou hranici to máte 2 km. Přeběhnete přes hraniční přechod. Po pravé straně budete mít nejmenší železnici na světě. Vyběhnete do dalšího kopečka a dáte se zase vlevo směrem na Stožec. Odtud už je to jen 5 km do cíle vaší cesty. Čeká vás mírně zvlněný terén. Když budete mít štěstí, uvidíte a uslyšíte nalevo od vás projíždějící parní lokomotivu. Ve Stožci se pak můžete vykoupat ve Studené Vltavě, dojít si na něco k snědku či na svlažení suchého hrdla, a to buď v hotelu Pstruh či v penzionu Druid. Tady závod končí. Pokud se ale chcete dostat zpátky na začátek naší trasy, musíte ještě vyběhnout 3 km do kopce, abyste se dostali zpět do Českých Žlebů.

Když už si uděláte čas a vyrazíte do Českých Žlebů či Stožce, určitě stojí za to si také zaběhnout či dojít na Stožeckou skálu, Třístoličník, na Černý kříž, Medvědí stezku nebo se proběhnout podél Schwarzenberského plavebního kanálu. Ani v zimě tu nepřijdete zkrátka, protože jsou tu pro vás udržovány krásné běžkařské trasy.
Pod Stožeckou skálou, která bývala též strážním místem, stojí Stožecká kaple, o níž stojí si říci trošku víc.
Stožecká kaple je dřevěná poutní kaple Panny Marie. Jedná se o chráněnou kulturní památku. Byla vystavěna v roce 1791 Jakoubkem Klauserem, kovářem z Volar, a to nad pramenem léčivé vody, která - dle tradice - měla zázračné léčivé účinky na zrak. Před kaplí vytékal pramen, ke kterému vedly tři směry křížových cest - ze Stožce, z Českých Žlebů a Dobré. Vznik kaple je opředen řadou místních pověstí. Původní dřevěná kaple z roku 1791 trpěla povětrnostními vlivy, a proto se město Volary v roce 1804 rozhodlo postavit na svůj náklad kamennou kapli a v roce 1815 vyzdobit novým obrazem Panny Marie s děťátkem a růží. V roce 1867 kapli navštívil pražský arcibiskup Bedřich ze Schwarzenberku (jeho bratr Jan Adolf byl majitelem celého českokrumlovského panství), který jí nechal rozšířit o dřevěnou přístavbu ve „švýcarském stylu". V roce 1914 provedena výzdoba dřevořezbami. Na svátek nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1920 přišlo na bohoslužby 5600 lidí z obou stran hranic. Za totality kaple chátrala a byla téměř zničena. Nejprve byla postavena v roce 1985 její přesná kopie v německém Philippsreutu a poté v letech 1987 - 1988 byla Stožecká kaple obnovena zásluhou pana Jana Kocourka z Prachatic, mimojiné s jeho synem se můžete každý rok potkávat na trase pražského ½ maratonu i maratonu.
Pokud vám to nevyjde zrovna o tomto víkendu, rozhodně si někdy udělejte čas a na Šumavu - ať už do Stožce či někam jinam - vyražte, určitě to stojí za to.