Minulý týden se sešli v Centru Paraple Vyslanci pro Paraple, aby se z první ruky seznámili s tím, co vše Centrum Paraple pro lidi, kterým se v jedné vteřině změní život z plně aktivního do absolutní strnulosti, dělá. Ano, je to přesně tak, v jednu vteřinu hýříte, překypujete životem a v příští vteřině už můžete jen bezradně vnímat to, že jsou některé z vašich tělesných funkcí bez funkce.
Stále uspěchanější svět nás žene větší a větší rychlostí dopředu, jen abychom všechno stihli, abychom nic neprošvihli a pak jsme najednou ve světě, v němž už není kam spěchat, ve světě, v němž jsme doslova šťastní za každý úkon, který jsme schopni udělat vlastní nohou či rukou, nebo „jenom" udržet moč. Záleží na tom, kterou část míchy jsme si v té jedné vteřince nenapravitelně poškodili.
Pak přijde čas Centra Paraple. Můžeme se sem dostat jak z lyžařských svahů, tak z džungle našich silnic, ale také stačí, abychom na chvíli ztratili stabilitu a nešťastně sebou řachli o zem nebo o schod či cokoliv jiného, co se zrovna před nebo za námi v té době nachází. Člověka až mrazí, když si uvědomí, jak úzká je hranice mezi absolutním štěstím a nekonečným zmarem.
Nedokáži si představit, že v tu chvíli, kdy něco podobného kohokoliv z nás postihne, by tu nebylo Centrum Paraple, aby postiženému poskytlo pomoc. Pomoc při hledání nového životního naplnění, pomoc při učení se znovu pohybovat, byť pomocí vozíku, pomoc naučit se znovu sám jíst, sám si vlézt do postele, sám si obracet listy v knížce, naučit se znovu ovládat klávesnici počítače, znovu se naučit ovládat domácí spotřebiče, znovu se stát - vzhledem k možnostem - samostatným člověkem.
Paraple neučí lidi jen být znovu soběstačný, pomáhá jim i v opatření sociálních dávek, na něž mají nárok, pomáhá jím najít školu, kde by mohli pokračovat v přerušeném studiu, pomáhá jim ale i začít aktivně žít. Učí je jezdit na kole, na lodi, jezdit na vodních lyžích, plavat, žít v přírodě.
Neumím si představit, že tohle by pro postižené dělal stát, se svými úředníky, kteří znají jen literu zákona, vědí, komu co náleží, ale nemají v sobě to pravé člověčenství, které by jim umožnilo se povznést nad svou práci, které by jim pomohlo hledat cesty tam, kde se zdá, že žádné cesty nevedou. Nic proti úředníkům, ale na tohle je potřeba jiný člověk, člověk, který někde uvnitř sebe necítí povinnost dělat, co se mu řekne, ale má v sobě zakódováno, že neexistuje nic, co by nešlo.
Je moc dobře, že je tu Centrum Paraple. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby tu být nemuselo, ale to je neuskutečnitelné přání. Je tedy moc dobře, že tu Centrum Paraple pro nás je. Říkám pro nás, protože nikdo z nás si nemůže být jistý, že v další vteřině nebude jeho služby potřebovat. Je to sice kruté, ale život už je takový.
Zítra od 15.30 se běží Běh pro Paraple, kdy se můžete v podstatě v rámci příjemného odpoledne zapojit do jedné velké sázky. Sázky, v níž všichni jsou nakonec vítězi, protože všechny sázky, jež jsou vsazeny, nakonec končí na kontě Centra Paraple. Běh pro Paraple letos probíhá až do 19 hodin v Letenských sadech, před Hanavským pavilonem (kousek od Špejcharu). Přijďte se sportovně znemožnit, ale lidsky povznést. Nebojte se, určitě nebudete sami, věřím, že letos nás tam přijde víc, než kdykoliv předtím.
