Neměli bychom čekat až na rok 2012 – zbývá 859 dní

Mnohým se to nebude nejspíš líbit, ale už delší čas vše nasvědčuje tomu, že příroda s člověkem jako takovým ztratila trpělivost. Minimálně mu to dává v několika posledních letech dost výrazně najevo. To máte vlny Tsunami, zemětřesení, záplavy po celém světě, prasečí chřipka – tu si ovšem člověk vymyslel, aby se zas někdo nakapsoval, atd. atd.

Nejsem žádnej zelenej, i když na přírodu nedám dopustit, taky mi je jasné, že některé věci se děly vždycky, ostatně horotvorné pohyby, soptění sopek, mor a cholera, nálety kobylek a jiného hmyzu tu byly a budou vždycky a vliv člověka na vznik těchto události, byl-li jaký, byl nepatrný. Na druhou stranu však existuje v přírodě takový model, přírodozpytci mu říkají káně – myš. Jde o to, že když se přemnoží myši, mají káňata – Myšilov hostinu, a tak se vesele množí, množí se do té doby, dokud mají dost myší. Když je sežerou, hostina skončí a kolečko se otočí, stavy káňat se začnou snižovat, vlivem toho začnou mít myši pré – nepleťte si s PRE (Pražská energetika) :), začnou se vesele množit, až se zase přemnoží a celé to začne nanovo.

 Na člověka tenhle model neplatí – tak holt si s ním příroda musí poradit jinak

 Člověk, protože se příroda při jeho konstruování trošku upískla, se vymknul kontrole, prostě na něj tento a podobné modely neplatí. Když neměl co jíst, vzal si na pomoc genetiku a chemii a další vědy a přírodu si začal přizpůsobovat obrazu svému, prostě si ji znásilnil a myslel, že bude stejně poslušná a stydlivá jako každá ženská, které se tohle přihodí. Že se na to prostě bude snažit zapomenout, nějak to ze sebe vytěsnit. Bohužel, z psychoanalýzy víme, že tohle nefunguje ani u znásilněných žen a u přírody teprve ne. Stejně jako u těch žen se najednou příroda vzbouří a všechno to ze sebe začne vyvrhovat. V současné době je ve stádiu, že začíná vyvrhovat samotného člověka a jestli to on nepochopí, tak asi přijde ten rok 2012 a vezme to z jedné vody načisto.

 V těchto dnech zní tato má slova asi hodně tvrdě, zejména pro ty, co byli postihnuti povodněmi, ale pokud jste si stačili všimnout, nejsou jen u nás, ale napříč celou zeměkoulí, takže ta vzpoura přírody už není jen tu a tam, ale příroda už je pěkně naštvaná, možná že už dokonce nas…, takže je dobře, že si lidé vzájemně pomáhají, ale až odstraní následky, neměli by zapomenout a měli by začít přemýšlet o tom, proč to je a i když se jim to, nač přijdou, nebude líbit, měli by srazit patky a začít skutečně žít jako součást přírody a ne jako její pánové a vládci. Respektive mohou zůstat pány a vládci, ale moudrými, takovými, kteří dělají vše pro to, aby se žilo jejich poddaným dobře, protože jen pak se mohou radovat a smát i oni.

 Každá akce plodí protiakci

To z historie už taky známe: „Oko za oko, zub za zub – zabili jste nám Ferdinanda, tak my vám dáme pěkně přes držku“. Fyziku prostě ničím neokecáme a mohou ty naše kecy být sebemoudřejší – zelené, červené, oranžové, modré či černé, můžeme je odívat do sociálního cítění – rovnost, svornost, bratrství, stejně si nakonec budeme muset přiznat, že jsou to jen kecy a že kecáme a kecáme a přitom jen chodíme kolem horké kaše, ve víře, že až trošku vystydne, tak si tu hubu o ní tolik nepopálíme.

 Je to všechno o nás

Je to stejné jako s tím, že každý rok znovu a znovu hubneme do plavek, čteme si o tom, co dělat, abychom byli zdraví a v kondici. Pak na to nějak zapomeneme, přežereme se, udělá se nám šoufl, začneme shánět sodu nebo něco podobného. Pak bolest pomine a my si zase naložíme, protože jsme přeci vyčerpaní z toho boje o „přežití“ a potřebujeme doplnit energii. Stejně hloupě a pořád dokola, jako se chováme ke své vlastní osobě, se chováme k druhým a k přírodě. Máme totiž jednu skvělou vlastnost: zapomnění. Tu však po hříchu zaměňujeme s odpouštěním. Odpouštět je dobré – vždy. Zapomínat je dobré, ale při tom bychom neměli zapomínat na poučení, které nám událost, na níž chceme zapomenout, přinesla…