Tak jako nezůstávám lhostejný k neštěstí druhých, nemohu zůstat lhostejný ani k tomu, jak se člověk chová vůči svým spoluobyvatelům na zemi. Určitě už jste někde zahlédli hrůzné obrázky z komerčního vybíjení zvířat. Člověk se sice prezentoval coby „pán" tvorstva, ale chová se jak největší hovado. A to se ještě musím tomu hovádku omluvit, protože ani to poslední hovádko by nikdy nenapadlo vybíjet jiný druh života jen proto, že nějaká fiflena si oblíkne kožíšek z jemné kůžičky a to ne proto aby jí hřál, ale proto, aby se v něm ukázala.
Vím, ta fiflena za to přímo nemůže, ona toho tuleně, či jiné zvíře, pro tu kůžičku neutloukla. To za ní udělal „lovec". Lovec peněz. Protože s pradávným instinktem člověka - ulovit, abych přežil, již toto konání nemá nic společného. Tady jde o bohapustou vraždu. A jako taková by si měla zasloužit odměny. Ta fiflena za to sice přímo nemůže, ale kdyby si ten kožich nekoupila, tak ten vrah nedostane zaplaceno a může se jít po tom ledě tak leda klouzat.
Ano, zasloužené odměny se tomuto člověku určitě jednou dostane, ať už na onom světě, nebo ještě v tomto životě a to ve chvíli, kdy si uvědomí, co pro svou nezdolatelnou touhu po penězích byl schopen spáchat. Možná, tak jak se to stalo už v dějinách mnohokrát, se stane největším bojovníkem za záchranu ohroženého druhu. Smutné bude to, že on stál v první řadě, když k té genocidě došlo.
Myslíte si, že když používám ve vztahu ke zvířatům stejné terminologie, jako se používá u případů, když je, či byl zabíjen/vybíjen člověk, zacházím příliš daleko?
Myslíte si, že je lepší, když si tyto „zrůdy" své zvrácené choutky vybíjejí na zvířatech, než kdyby tak činili na lidech?
Pak se já zase zeptám: JAKÝ JE V TOM ROZDÍL? Snad jen ten, že za to zvíře se může postavit jen člověk, protože ono neumí mluvit a psát, nemá možnost si najmout právníka, aby se za něj postavil, a neumí nashromáždit dostatečnou hromadu peněz, aby tento právník byl vůbec ochotný se za něj postavit, aby byl ochotný za něj mluvit.
Je dobře, že když to nemohou udělat zvířata, udělají to za ně lidé, kteří jsou rádi, že zemi obývají s námi. Nejsem žádný ZELENÝ, ani fanatický ochránce zvířat, rostlin, hor - přírody.
To ale neznamená, že jsem lhostejný. Rád se totiž potoulám, proběhnu přírodou. Podívám se na zvíře, které mělo zrovna stejnou cestu, rád spočinu pohledem na svěží zeleni, rád se pokochám pohledem na rozkvetlé louky. Miluji východy slunce a miluji západy slunce. Mám rád oblaka nad hlavou a vždy se mi zatetelí v duši, když vidím vysoko nad hlavou letět nějakého dravce. Jsem u vytržení při ranním či večerním koncertu zpěvného ptactva, rád se zastavím a chvíli postojím u zpěněné vody, valící se dolů vodopádem. Prostě miluji život a příroda mi ho na každém kroku přináší na pestře prostřeném talíři.
Pokud jste stejně obyčejní lidé jako já a také vás uchvacuje vše, co jsem popsal v předcházejícím odstavci, udělejte dnes - 23.3.2009, kdy začíná v Kanadě největší nehumánní a brutální lov mořských savců, pokud se nechcete angažovat ještě jinak - to, že se po přečtení tohoto článku chvilku zastavíte a pošlete do univerza myšlenku: „Člověče dost! Zastav se! Buď člověkem a začni milovat a ctít vše živé, co obývá Zemi s tebou".
