Maraton v proměnách času

Začalo to tím, že Peršanům došly peršany a tak se pro ně vypravili do Athén. Athéňané byli sice dobří pletači koberců, ale zdálo se jim, že jich je na takovou zakázku málo, a proto poslali posla do Sparty, jestli by jim neposlali pár pletačů. Ti z toho byli tak popletení, že se jim z toho zapletly stavy a tak museli Athéňané všechny peršany pro Peršany nakonec uplést sami.

Miloš Škorpil Kdyby to takhle tenkrát bylo, byla by to docela pěkná pohádka, ale bohužel to bylo trošku jinak. Peršané se nudili a tak se rozhodli trošku povyrazit na úkor Athéňanů. Ti z toho ale nebyli nijak vodvázaní a tak si řekli, že tohle Peršanům nedarují. Cítili se však slabí v kramflecích, proto vyslali rychlého posla do Sparty. Posel běžel den a noc a druhý den. Mezi tím prodřel tři páry opánek, vypil několik měchů kvalitního řeckého vína, zakusoval k tomu skopové s olivami a fetu. Po 36 hodinách dorazil do Sparty, v nohách měl 246 kilometrů. Jaký div, že by si nejraději dal dvacet ve stínu olivovníku.

Nebylo mu však dáno. Sparťané byli uprostřed oslav svého boha. Měli zrovna týdenní válečnický půst, který kdyby přerušili, tak by se stali z obávaných válečníků jen ubohými vidláky. Takže náš milý rychloběžka spěšil zase 36 hodin a těch 246 kilometrů zpátky. Čas už notně pokročil. Peršané se začali vyloďovat u Marathonu. Athéňanům nezbylo nic jiného než je prostě uběhat. Nejlepší z Athéňanů pak běžel do Athén, aby jim zvěstoval, že Řeci jsou nejlepšími maratonci. A tak je tomu milé děti dodnes.

Já vím, zase pohádka, ale kus z toho co jsem napsal má pravdivé, historicky podložené základy. Povídám to tímto způsobem hlavně proto, že i v dnešní době rádi věříme pohádkám a necháme si věšet bulíky na nos. Stačí, když do příběhu člověk vmíchá trošičku té pravdy a pak jen přidává ty ingredience, které lidem chutnají a po nichž se jim sbíhají v ústech sliny.