Kdyby si každý z obyvatel České republiky hodil jedno vajíčko po soudruhu Paroubkovi, hned by měly naše drůbežárny zajištěn odbyt. No řekněte, není to dokonalý trik na ozdravení naší ekonomiky? Vůbec nechápu, proč pan/soudruh Paroubek má k vajíčkům takový odpor. Navíc na tomto hitu předvolební sezóny nebudou profitovat jen drůbežárny, ale také čistírny, kde si nechává pan Paroubek vajíčkové obleky čistit. Pokud ale si je nechává čistit. Možná, že si raději nechává šít nové, v tom případě by z toho profitoval alespoň jeho dvorní krejčí.
Miloš Škorpil Řeknete si, jak tě takový blábol mohl napadnout? No, vše proběhlo takto:
Ráno jsme se s Danou pomazlili a pak si dali lehkým střídavým během 4,5 kilometru. Obloha bez mráčku, 20 stupňů a přesto chladivý vzdoušek. Na obzoru zelené vrcholky pohraničních hor, kol cesty mladý hedvábně žluto-zelený ječmen. Člověk už přímo cítí chuť sladu v ústech. Mezi lesy a ječmenem se třpytí hladina Ameriky. Popásající se daňci, nad hlavou přeletí kukačka, racek, ve větvích stromořadí ladí hlasy malí zpěváčci.
Po běhu lehká snídaně, štrúdl od maminky, chvilka práce na textech na příští týden a pak vycházka do Chebu. Cestou potkáváme stádo mladých jankovitých koní. Jeden krásnější a bujnější než druhý. Občas se jim snaží do výběhu vměstnat mladá březí ponice a tři právě ostříhané ovce. Jdeme dál, přejdeme přehradní hráz Skalky a zamíříme do areálu vedoucího podél Ohře. Areál je upraven ve stylu západoevropských měst, citlivě řeší funkci místa, kde mohou aktivně odpočívat děti, jejich rodiče i lidé dříve narození.
Uvnitř vyladění jdeme na chebské náměstí, obdivujeme vkusně opravené měšťanské domy a těšíme se na latte. Dojdeme na náměstí a idylka končí. Místo před Špalíčkem mají pronajaté dva kandidáti, kandidující za ČSSD do Evropského parlamentu. Při poslouchání jejich předvolebních pindů mne napadl úvodní text tohoto blogu.
Dnes mi zkazili jen pár minut krásné neděle, nechtěl bych se dožít toho, že mi zkazí příští čtyři roky, toť vše.
