Jsme směšní, jak se myslíme vážně

S potěšením jsem sledoval představení jménem Entropa. David Černý je vynikající mystifikátor a skvěle dokáže zahrát na citlivé struny maloměšťáctví a falešného nacionalismu. To, že při tom se svými kolegy dokázal oklamat nejen naší vládu, ale i odpovědné z rady EU, také mluví o mnohém. O čem?

Tak předně o tom, že všechny země sdružené v EU myslí více na to, jak se v EU vymezit vůči ostatním, jak si zachovat svoji jedinečnost, než na to, proč vlastně EU vznikla. Tedy jako prostor pro svobodný pohyb lidí, žijících v unii. Samozřejmě, aby to fungovalo, musí se stanovit - přijmout základní pravidla. Každá zemička si musí ze své samostatnosti něco odříct, ale zato dostane stejný kus ze samostatnosti, které se dobrovolně vzdaly její kolegyně sdružené v EU.

Rozhodně by tu nemělo hrát roli, zda jsem země o rozloze zvící velikosti psí známky nebo o rozloze od nevidím do nevidím.

Chtěl bych předeslat, že nejsem žádný euroskeptik, jsem rád, že jsme členy EU a mohu běhat po nekonečných dálkách jejího území bez toho, abych musel někomu prokazovat, že už jsem dost starý, vyspělý a soběstačný, abych dokázal rozlišit, co mohu a co nemohu. Abych dokázal rozlišit, co je správné a co je špatné a nemusel mi to nikdo říkat. Ze všeho na světě vyznávám nejvíc svobodu, a pokud se z ní něčeho dobrovolně vzdám, musí to být něco, co mi za to stojí.

Tak také chápu, že když jednotlivé země vstupovaly do EU, vzdávaly se DOBROVOLNĚ svého kusu svobody.

Na pozadí Entropy se krásně ukázalo, jak jsme jako společenství nedospělí a dětinští. Jak jsem předeslal, všichni se dobrovolně vzdali části své svobody, aby za to dostali svobody nekonečně více. Teď se všichni snaží z té svobody, co se vzdali, zase kousíček po kousíčku, nepozorovaně, získat zpátky. Přitom samozřejmě by si rádi zachovali tu nekonečnou svobodu, kterou získali.

Ale to proboha nejde. Tady platí jediné. Buď všechno, nebo nic. Je to jednoduchá matematika. 27 x něco = všechno. Všechno - něco zpátky < všechno. To už si umí spočítat i dítě v první třídě, v našem školním systému, kde už děti neumí ani počítat.

Ať už naše vláda myslela slogan, že to Evropě osladíme vážně, nebo jako nadsázku, rozhodně splnila, co slibovala. Je teď na celé EU, aby se přestala zabývat tím, jestli Olomoucké tvarůžky se mohou vyrábět podle starých receptur. Když neotrávily nikoho do dneška, tak pochybuji, že se jimi někdo otráví jen proto, že je OBČANEM EU, a začala se zabývat, jak to udělat, aby byl život v EU pro každého volnější a veselejší, prostě k žití. Více se zabývala potřebnými, než „svými" potřebami. Pak bude EU, tím čím se zavázala být: „Prostorem pro lidi, svobodné, hrdé, svérázné, silné, veselé, duchovní, zdravé a sebevědomé".

Pokud jde o mne, tak tohle přesně jsem ze vzkazu a představení Entropy vyčetl a jsem hrdý, že jsem ČECH. Stejně tak jako jím je David Černý, Václav Havel a byli Jaroslav Hašek a Karel Čapek.

Že jsem trošku neskromný? To ale k hrdosti přeci patří!