Dá se natrénovat na trháky, kdy se jeden či více běžců odpoutá od startovního pole a je třeba je dohnat. Tím tak samozřejmě musí zákonitě porušit pravidlo pomalého běhu a prostě to na chvíli přepálit. Ovšem na druhé straně, tím že jsou s náskokem v čele a stadion je začne povzbuzovat, neb divákům se to pochopitelně líbí víc, než když běží fádně jeden za druhým, takže to jim může dodat sil navíc. Naopak to může psychicky deptat ty vzadu, kteří sice běží s rozvržením sil, ale můžou získat dojem, že náskok už nedoženou, tedy z jejich pohledu ztrátu. Dá se i tohle natrénovat? Myslím že ano, takže spíš otázka zní: „trénuje se i tohle?" Prostě podobně jako když v lese spatříme medvěda a následně vyvineme životní akceleraci, tak by i třeba olympijská zlatá mohla být podobnou motivací. Zhruba tento dotaz od Oldiesse se také objevil jako komentář k blogu o pomalém běhání.
Odpovídám, že určitě toto se natrénovat dá a také se na tyto situace trénuje. Tedy trénují takto ti, co běh povýšili z rekreačního - hobitího, na závodní. Tedy ti, kteří už potřebují nutně zakusit vyšší porci adrenalinu, rozproudit krev v žilách protivníků a diváků. K natrénování trháků nám nejlépe poslouží takzvaný fartlek - neboli hra s rychlostí.
Při fartleku si opravdu hrajeme s rychlostí a to tak, že prostě ve chvíli, kdy se nám to chce napálit, to rozpálíme na plné kule a běžíme tak, dokud se nám nepodlomí nohy, nebo dokud nám dech stačí, pak zvolníme do hlemýždího tempa. Je jedno, zda v tuto chvíli tohle tempo znamená přejít do chůze nebo do pomalého běhu, měli bychom však každopádně pokračovat stále vpřed. Chvíli běžíme tímhle tempem až se nám zase tep zklidní, nebo do chvíle, kdy nás zase chytí amok a my to zase rozhulíme na plný kule. Tohle můžeme udělat kolikrát se nám zachce, na naší trase, kterou jsme se rozhodli v daný den a v daném tréninku zvládnout.
Při fartleku však můžeme využít i nerovnosti v terénu, ať už jde o běh do kopce nebo naopak z kopce. Prostě ve chvíli, kdy se kopec, ať nahoru nebo dolů objeví, tak nasadíme trhák a na rovince zvolníme do poklidného - pomalého běhu.
Na trháky natrénujeme i běháním „oblíbených" intervalových běhů (200 m, 300 m, 400 m, 500 m) krátkými, opakovanými výběhy do kopce v rozsahu 1 - 4 minut. Prostě zase si při tom hrajeme s rychlostí a tempem, abychom pak byli připraveni na chvíli, kdy nám soupeř zatroubí na lesní roh a začne nám na trati zdrhat jak honěná zvěř. Nebo pro chvíle, kdy naopak my jemu nasadíme k trháku a teď zas bude na něm, aby se s tím nějak popasoval. Odehrávají-li se tyto souboje na přehledné trati, srdce diváka určitě zaplesá. Ale i při tréninku trháků nepřestává platit, že než k trháku nasadím, měl bych před tím nějakou dobu běžet pomalu a to při tréninku alespoň těch 15 minut. To samé bychom pak měli udělat alespoň v délce 10 minut před tím, než se odebereme z tréninku domů.
V závodě, respektive před ním, pak nám k rozehřátí, prokysličení, nahození metabolizmu slouží rozklusání právě v délce zhruba 15 - 20 minut a pár rychlejších rovinek (4 - 5) cca 5 minut před startem vlastního závodu. Po závodě je pak dobré si zase ještě 10 minut vyklusat a pak teprve jít s kámoši rozporcovat a zapít toho uštvaného medvěda.
