Pane Škorpile, děkuji za článek, bohužel stále

nechceme vnímat své tělo, umím to již několik let a poznala jsem na vlastní kůži, že lze ovládnout i krutou bolest vlastní vůlí a lékaři mi to nevěří, nikoho o tom nepřesvědčuji, ale vnímat svůj organismus chce taky zastavení, v honičce, když pořád něco musíme, přepínáme se a jsme tak unaveni, nevnímáme dost přesně a pak je zle. Myslím si, že každý jeden je schopen si v určitých momentech pomoci už jen tím zvolněním tempa, odpočinkem, dýcháním a dobrou výživou, neprovozuji jógu, ale hlubokým dýcháním jsem zvládla krutou bolest, zklidněním a uvolněním organismu, nikdy jsem to necvičila, jen jsem poslechla tělo. Staré kultury znaly body na těle a funguje to, nejsem odborník ani náhodou, jenou umím číst a naslouchat. Chce můj organismus ryby ? dám mu je, chce sladké ? mlsám, nemám ani nadváhu, přirozený běh věcí, ale na to nikdo nemá čas. Kam se všichni tak řítí ? Nevíte ? CHjo.

Naslouchat svému tělu

se snažím stále, ale je to běh na delší trať , v každém případě je dobré vést k tomu odmala své děti. Už třeba poznám , kdy na mne skočila chřipka a jí podobné, mrazení na páteři, klouby, atd.... Mám ale tu výhodu, že mám hned teplotu, což u někoho není. 

Naslouchat ... Ale jak?

Hezky jsi to Miloši napsal. Taky už dlouho vím, že bych měl naslouchat signálům svého těla. Ale nevím jak. Nebo nechci vědět. Nechci naslouchat, dokud neni zle.

Tělo křičí: "Zvolni. Nemáš na to, Ničíš mne!

A mé ego šeptá: "Neposlochej ho. Ty jsi tady pánem. Tělo musí poslouchat! Poddá se.

Většinou se skutečně poddá. Ale někdy už je blízko chvíle, kdy se ucho může utrhnout.

Jak to poznat? Odkud vzít ochotu naslouchat?

Re: Naslouchat ... Ale jak?

Štefane, to je právě to , že slyšíme ale nedbáme, chováme se k sobě jako k přírodě, ta taky křičí: "Člověče, nech už toho svého devastování všeho co ti přijde pod ruku, pod nohu, pod kola," a my si pořád myslíme, že jsme páni a vše zlomíme. Zlomeni pak ale končíme jen my