Break dance mezi padajícím krajkovím

Dva roky jsem neběhal žádné intervaly. Prostě jsem si jen tak pobíhal, včera tady, dnes onde a zítra zas o kus dál. Běh a běhání mi sloužilo jen k tomu, abych dobíjel baterky, čistil si hlavu a promýšlel své další životní kroky. Dá se říct, že za ty dva roky v mém životě nezůstal kámen na kameni. Jediné, co zůstalo, jsou PŘÁTELÉ, běh a zdraví. Vše ostatní je nové.

Miloš Škorpil

Vlastně to ještě není celé dva roky, ještě pár dní zbývá, ale co sejde na pár dnech. Vše se začalo odehrávat o kousíček dál než nyní píšu tyto řádky. Tam jsem si s plnou silou uvědomil, že můj život neběží tak, jak bych chtěl. Přemýšlel jsem, zda zachovat stávající pořádky nebo drcnout do chátrajících základů a domeček zbořit. Nakonec jsem domeček zbořil. Ostatně, kdo čtete můj blog pravidelně, tu historii znáte.

Staré je zbouráno, nové se utěšeně staví a tak už mám zase chuť a sílu pokračovat v cestě, na níž jsem se vydal někdy před patnácti lety - kdy jsem si řekl: „Svoje už jsi si odběhal, běh miluješ, lidi máš rád, což to dát dohromady a naučit lidi mít rád běh?"

Lidi mě moc neznali, běh byl u nás pořád v plenkách a tak jsem si střihnul pár rekordů - třeba běh z Pelhřimova do Chebu, okolo České republiky a napříč Českou republikou. Prostě něco, co tu nikdo nikdy před tím nedělal, ale také něco, k čemu by se mohli ostatní přidat. Lidi se přidávali, novináři o tom psali, věc se rozkřikla a lidi začali sami běhat.

Při přeběhu ČR jsem se poprvé setkal s Milošem Čermákem. Ten mě za pár měsíců oslovil s nabídkou článků do Lidových novin - „Za čtyři měsíce maraton." Seriál jsme ještě dvakrát zopakovali a pak vydali knížku: „Jak uběhnout maratón za 100 dní." Seriál se pak na rok přesunul do MF Dnes, kde se Bára Žehanová - sportovní redaktorka MF Dnes, uvolila v přímém přenosu sdělovat své dojmy z přípravy na půlmaratón a maraton a ty pak uběhnout.

Mezi tím přišli tři „potrefení" během - Luboš Brabec - dnes má svůj blog 42195, Tučnák a Tragéd a založili behej com a mě k tomu přizvali. Udělali co měli a po čase odešli. Před týdnem jsem behej com opustil i já. Neznamená to, že pro něj občas něco nenapíšu, ale život jde dál. Vy však smutnit nemusíte. Brzy, opravdu brzy, se narodí nové dítě, moje dítě, které tu bude pro všechny, co mají rádi běh. Nebude to konkurence ani behej.com, ani behy.cz, ani beh.cz, bude to něco, co tu ještě stále chybělo a čekalo, až ten prázdný prostor někdo zaplní.

Za dva měsíce už na nás čeká půlmaratón v Praze a tak bylo na čase začít s intenzivnější přípravou. V pondělí a středu vedu tréninky na Chodově a v úterý ve Stromovce. Chodov - fitko Školka je jedna část toho nového, co se rodí.

Jak jsem řekl, za chvíli je tu půlmaratón, což značí začít s intenzivnější přípravou. Takže v pondělí, úterý i ve středu jsem běhal se svými lidičkami úseky. V Kunratickém lese je v tyto dny trošku kluzko, a tak jsme část trasy spíš protancovali a odklouzali a na zbytku do toho prali. Ve čtvrtek jsem si se Zdeňkem Dančem a jeho lidičkami ve Františkových Lázních dal svižnějších deset kilometrů, v pátek volno a těšil jsem se na sobotní výběh na Zelenou horu.

V sobotu už od rána poletoval sníh a tak se můj běh změnil v oázu klidu a míru. Běžel jsem si uprostřed polí, lesů a luk. Většinu času jsem byl všude sám, jen já a padající krajkoví, tiše se snášející z oblohy a hladící a chladící mé rozpálené tváře. Překulil jsem se přes vrchol Zelené hory a začal sbíhat do údolí. Až tady, zhruba po patnácti kilometrech, jsem potkal první človíčky, táhnoucí nahoru na horu boby. To mě mělo varovat, že to asi bude klouzat. Klouzalo. Běh se změnil v klouzání a nácvik break dance. Říkal jsem si: „Proč jsem si nevzal ty nesmeky?" Ale pozdě bycha honit a tak jsem vesele klouzal a tančil a říkal si: „No co, Yannis Kouros - nejlepší ultramaratonec na světě - taky v rámci tréninku chodí na aerobik, to je vlastně taky tanec, tak proč bych si i já trošku neskočil."

Doklouzal jsem se až domů. Večer jsme si zašli s Danou do třech saun - finské, bylinné a parní, mezi tím jsem si dal párkrát Kneippovy střiky a chvilku se proplaval v bazénu. Je to pohoda, když to vše máte jen nějakých sto metrů od domu.

Jak stále opakuji - kraj, který nabízí klid, mír a pohodu a .......