Bloudění a bloumání - to já rád

Bloudění nebo bloumání je jedna z mých nejoblíbenějších činností, alespoň by se tak dalo soudit podle toho, kolikrát se mi podařilo v životě dojít úplně někam jinam, než jsem původně zamýšlel.

Všechno to začalo už v mateřské školce, no nelžu. Rodiče budovali elektrárny na Slovensku a mně si vozili sebou. Takže jsem taky na Slovensku musel chodit do mateřské školky. Moc mně to tam nebralo a tak jednoho dne, kdy se zrovna úči někde zapovídaly, jsem vzal roha a odešel „Do hory", jak se zde říkalo území za řekou Váh.

Prostě jsem přebrodil Váh a šel do lesů. Asi si dovedete představit, co se dělo, když jsem se večer celý šťastný objevil zase uprostřed návsi, růžolící a šťastný. Jasně! Dostal jsem nakládačku, jakou svět neviděl :). No ale to mne neodradilo od toho, abych své výlety za poznáním nepraktikoval dál. Toulavé boty byly nazuty a zůstaly mi vlastně dodnes.

Dnes už sice po návratu nebývám oplácáván jako poprvé, ale to mi nijak nevadí. Každý výlet do neznáma mne obohatí o nějaký ten zážitek. Dokonce i mí kamarádi a přátelé, přestože vědí, že při výletu do přírody nemohou spoléhat na procházku po slíbených cestách, zase znovu a znovu se mnou na ně vyrážejí. Manželka to onehdá komentovala slovy: „Já se divím, že s tebou vždycky znovu a znovu jdou, když dopředu vědí, že zabloudíš!"

No pravda, vždy se někam zatoulám, ale také vždy každého a i sebe dovedu k vytčenému cíli.
Vždyť jak se říká: „Důležitý není cíl ale cesta, po níž k němu dojdeme." Moje cesty si každopádně pamatuje každý, kdo se mnou po nich kráčel :). Většinou jsou neopakovatelné, neboť by je opakoval snad jen blázen.

Je to jako s těmi chybami, kterými se člověk v životě učí. Udělat chybu poprvé je v pořádku, udělat stejnou chybu podruhé... i to se může stát, ale opakovat ji potřetí, to už o daném člověku mnohé vypovídá.

Tohle poznání jsem si odnesl i do své trenérské praxe. Každému vysvětlím, co a jak má dělat. Nezlobím se, když neposlechnou, ani je za to nekárám. Sám na sobě jsem se naučil, že největší pokroky udělám, když si nejdřív natluču nos. Když polezu na skálu a spadnu, nevadí, zkusím to jinou cestou. Pokud i z té sletím, použiju třetí, čtvrtou, pátou. Mám-li pevnou vůli, nakonec vrcholku dosáhnu. Je to možná trošku bolestivé, ale i ta bolest za ten konečný rozhled stojí.

Více mých článků naleznete na serveru www.behej.com (běh a všem, co k tomu patří).