Na běžcův podzim se dá dívat z různých pohledů. Může jít o to, jak naložit s tréninkem v době podzimu, ale také může jít o trénink běžce v pokročilejším věku. Předesílám ale, že to druhé je velmi zavádějící, a to z různých důvodů. Buď si nechceme či nedovedeme přiznat svůj věk, nebo na nás prostě odžité roky nemají žádný vliv a klidně se můžeme vesele měřit i s běžci, kteří teprve hltají první písmenka z běžecké abecedy.
Miloš Škorpil Dneska mi jde ale spíše o ten pohled první, tedy co a jak běhat na podzim.
Závoďáci mají jasno, podzim je období, kdy už nejsou na programu žádné důležité závody a tak vyráží týden co týden na ty, které už jim tak pronikly do závodnických duší, že si bez nich svůj život nedovedou představit. Sice vždycky po jejich zdolání nadávají na to, jak jsou zaflákaní, že to klouzalo, byla zima. Pálí je průdušky, to jak se nadýchali studeného a vlhkého vzduchu. Nadávají na pořadatele, protože tak jako každý rok, přehlédli nějakou tu fáborku vyznačující trať a běželi kamsi ...., ale stejně za rok jsou na startu znovu. Přeci si to musí zase rozdat s Frantou, Vaškem či Pepíkem a pak to pořádně probrat v té útulné hospůdce kousek od trati. Ono taky to točený a ten gulášek po takovém proběhnutí jinak šmakují, než když si to člověk dá doma, poté co dopoledne strávil hrabáním listí na zahradě nebo okolo chalupy, či jinou podobnou bohabojnou činností :).
Pravdou je, že tohle závodění má dobrý vliv na naši běžeckou formu. Výborné jsou tyto závody i z pohledu učení se běžecké taktiky. V lese na úzkých pěšinách to totiž nemůžeme vždy rozpálit na plný kule, tak jako na silnici, a tak potom ve chvíli, kdy se konečně dostaneme na rovnější a širší úseky shledáváme, že máme ještě dosti sil finišovat, zatímco v létě už do cíle jenom supíme, protože jsme tempo hned na začátku přepálili. Po každém takovémto závodě pak najednou cítíme, jak se nám v tréninku běhá lehčeji a máme pocit, že teprve teď, na sklonku sezóny jsme chytli parádní formu.
Tohle je ale trošku kámen úrazu, protože v té euforii pak běháme jak o život i v tréninku a snažíme se si tu nabytou energii užít, zatímco mezi jednotlivými závody bychom měli jen lehce pobíhat, třeba i delší trasy, a budovat si základ své formy na příští rok.
Jiní běžci ale volí na podzim jiný tréninkový program. Spíše se věnují regeneraci po sezóně, do níž dali veškeré své síly. Běh staví na vedlejší kolej a spíše se věnují doplňkovým sportům. Ani to není na škodu. Naopak.
Pokud se po přečtení těchto řádků budete sami sebe ptát: „Co je lepší?" odpovím: „Ani jedno ani druhé. Oba způsoby mají v našem životě své místo. Ten intenzivnější můžeme praktikovat dvě sezóny a pak si v té třetí zařadit ten druhý, odpočinkový, abychom dovolili našemu tělu dobrat síly a udělali si zase tu správnou chuť do dalšího běhání."
No a nakonec tu máme skupinu běžců, kterým vůbec nejde o nějaké překonávání rekordů či soupeřů. Běh a běhání si vybrali proto, že jsou rádi v přírodě, že mají rádi změnu. Na jaře obdivují probouzející se přírodu, v létě se rádi proběhnou bosýma nohama po vyhřátém písku, nohy si nechají skrápět ve vlnách či vyhledávají stín a chlad lesa. Na podzim se těší na celou paletu barev, do níž se přírody převléká. No a v zimě se těší na neposkvrněné zasněžené pláně, jiskřící sníh a vzhlížejí k nebi, kdy jim poprvé po dlouhé době zase zavrzá skřivan.
Mějte krásné dny, ať už se letos honíte na závodech s přáteli soupeři, či si jen tak užíváte na běžeckých stezkách a kocháte se vším, co nám dokáže příroda nabídnout.
