Víš co, mami? Běž…
Dokonce ani svou oblíbenou „Vypsanou fixu“, kterou mi Robin pustil pro navození dobré nálady, jsem nechtěla slyšet. A to už je tedy co říci…
„Hele, mami, kdy jsi běhala naposledy?“ zeptal se mě.
„V úterý.“ zavrčela jsem.
„Hm, ty to tedy flákáš..“ protáhnul Bobeš.
„Bolí mě noha.“ procedila jsem skrz zuby. (Mám namožený zadní stehenní sval a protože zlobil už dost dlouho, tak jsem si naordinovala nucený klidový režim a na tenisky se chodila pouze z povzdálí toužebně dívat.)
„Ne mami, vážně. Běž si ven zaběhat. Já to tady zvládnu uklidit – i s Aňulí.“ dodal velkoryse. (Vysvětlivky: Aňule = jeho tříletá sestra)
A tak jsem se po chvíli nechala přesvědčit, převlékla se, nasadila si na hlavu kšiltovku, obula tenisky a vyrazila do lesa.
A už po prvních uběhnutých metrech jsem cítila, jak ze mě ta příšerná nervozita padá a podrážděnost mizí.
V tom mi to došlo. Moje tělo si zvyklo na běhání 4x až 5x týdně - někdy i častěji a tak dostávalo svou pravidelnou dávku endorfinů. A teď náhle mělo skoro čtyřdenní běhací výpadek, tím pádem endorfinový utrum - a dostavily se abstinenční příznaky. Tělo se proto začalo krutě dožadovat opětovného přísunu opojných hormonů a proměnilo mě v nesnesitelnou fúrii.
Běžela jsem a běžela. Již v půlce prvního kolečka jsem si uvědomila, že se na všechny a všechno kolem vesele zubím. Na kolegy běhače, cyklisty, pejsky, kteří se mi pletli pod nohy, batolata na dětském hřišti, šneky závodící na pěšině. Dokonce i na ještěrku, jež se vyhřívala na sluníčku - uprostřed Prahy jev docela nečekaný – takže jsem se jí pořádně lekla.
Bylo mi úžasně. Nejprve jsem měla v plánu uběhnout si cvičně jen tak 6 kiláků. Že to prostě nebudu přehánět. Jenže jak jsem běžela a bylo to tak skvělé, vůbec se mi nechtělo domů… Zkrátka, nakonec jsem těch kiláčků měla11 a klidně bych běžela dál, kdybych se nebála, že si tu nohu znovu namůžu. Cítila jsem se neuvěřitelně fajn. S malým časovým odstupem se teď domnívám, že jsem se jednoduše endorfinově předávkovala.
Zpátky jsem se vrátila rozesmátá, pohodová, plná elánu a energie.
„To byl bezvadný nápad vyhnat mě ven běhat.“ řekla jsem pak synovi.
„Já vím.“ řekl a nevinně se při tom usmíval. Prostě skromnost sama.
„Byla jsem hrozná, že?“ zeptala jsem se ho.
„Hm, to teda jo.“ pronesl.
„To víš. Máš zkrátka matku závislačku…“
Nejprve se na mě nechápavě podíval a pak se rozesmál. „Naštěstí ta tvoje závislost nemá tak hrozné následky. Stačí jen dohlédnout na to, abys měla pravidelný výběh.“
Když jsem to pak povídala tatínkovi do telefonu řekl mi: „To máš dobré. To když jsme podráždění my s mamkou tak se musíme pohádat, abychom se vyventilovali a bylo doma po dusnu. Jen dej bacha, abys jednou nemusela běhat pořád.“
A tak mám pro všechny radu: Pokud vás něco tíží na duši, běžte si zaběhat! Problémy to nevyřeší, ale zaručeně vám bude lépe. Jen si dejte pozor, abyste nedopadli, jako Forrest Gump. To by bylo docela časově náročné… :)
Helena Skočová
Čtyřhvězda podle Fischera: špína, zápach, střepy v bazénu

V poslední době jsem četla několik článků o tom, jak jsou Čeští turisté v zahraničí považováni za věčně nespokojené hosty, hledající na všem nějaký problém. Tehdy jsem nechápala proč. Nyní... možná... už asi ano...
Helena Skočová
7. Vnímání nové situace matkou versus vnímání dcerou

Zatímco jsem se prala se svými emocemi, náporem strachů a obav, jak budu zvládat náročnou péči o nemohoucí seniorku, jsem zároveň pořád myslela na ty moje nejbližší. Holčičky a manžela. Jak zvládli první den oni.
Helena Skočová
6. Den první - to byl náraz!

Opustila jsem Sarnu. Ten kouzelný správcovský domek letního sídla hraběnek Gessy, obklopený zahradou a parkem, kde teď budou bydlet moje holčičky. A přestěhovala jsem se o 17 km dál, do bytu k babičce.
Helena Skočová
5. Už tam budéééém?

Cesta do Itálie byla krásná, ale dlouhá. Celých těch deset dnů před odjezdem, jsem měla obavu, jak ji budou holky zvládat. Tedy hlavně malá tříletá Saša.
Helena Skočová
4. Pozor na to, co si přejete…

...přání se totiž plní. Někdy však jejich splnění může přijít zcela nečekaně a může mít taky velmi nepředvídatelnou podobu. Takže vás to může parádně zaskočit, tak jako třeba teď mě.
Další články autora |
Skokem do propasti Macocha ukončila život matka oběti střelby na fakultě
Skokem do Macochy ukončila o víkendu život matka jedné z obětí tragické střelby na Filozofické...
Bílá rakev, věnec od Gottové. Na rozloučení se Slováčkovou dorazil i prezident
Rodina a přátelé se v kostele v centru Prahy rozloučili Annou Julií Slováčkovou. Zpěvačka a...
Výbuch v Poličce: ostraha hlásila, že se předtím nad areálem vznášely cizí drony
Exploze v muničním areálu v Poličce, k níž došlo koncem března, stále vyvolává otázky. Ačkoli...
Bili ho, řezali a natáčeli, jak umírá. Mladíci umučili třináctiletého kluka, pro zábavu
Premium Mladistvý spolu s kamarádem zabil v Děčíně před třemi lety třináctiletého chlapce. Nebývale...
Trump si hraje s vojáčky. Stažení by Evropu bolelo, na výběr jsou jen špatné varianty
Premium Je to jen pár dní, co Donald Trump vyslal směrem k Evropě poněkud nepříjemnou zprávu. USA mohou ze...
Větrem popadané stromy zastavily provoz na více než desítce tratí po celé republice
Meteorologové vyhlásili výstrahu před silným větrem na řadě míst v Česku. Kvůli následkům vyjížděli...
Po střelbě na floridské univerzitě je jeden mrtvý, útočníka dopadli
Při střelbě na Floridské státní univerzitě zemřel jeden člověk a šest lidí utrpělo zranění....
Nerostnou dohodu s Ukrajinou podepíšeme příští čtvrtek, naznačil Trump
Spojené státy zřejmě příští čtvrtek podepíšou s Ukrajinou dohodu o využití jejích vzácných nerostů,...
Kim si mastí kapsu. Ruská artilerie se už bez jeho podřadné munice neobejde
Premium Bezmála dvacet miliard dolarů už vydělal severokorejský režim na vojenské spolupráci s Ruskem....

První krok k samostatnosti děťátka s metodou Baby-Led Weaning
Přechod na pevnou stravu vždy představuje významný milník v životě děťátka i jeho rodičů. Je to období plné objevování nových chutí a získávání...
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1442x