Causa vinyly a přátelství

Mám jednoho skvělého spolužáka ze střední školy. V souvislosti s organizací srazu po 30. letech od maturity jsme si začali vyměňovat informace o spolužácích. Od počátku jsme úplně vynechali při komunikaci archaické "Spolužáky.cz".

Po jedné sadě podání jsme opustili i emaily a valíme přes naši skupinu na FB, až jsme komunikaci nakonec povýšili na on-line sdílení kontaktů přes Google Apps, což je fakt machrovinka.

Tak se předevčírem stalo, že jsem Evženovi (coby kytaristovi a fandovi dobré muziky) poslal přes úložnu jeden vál od Eagles, načež Evžen, jak slíbil, mi právě poslal asi 10 odkazů na jeho (naši) oblíbenou muziku: Cream Crossroads, BB Kinga, Santanu, Cata Stevense. Když jsem si pustil Stevensovo Peace Train, najednou jsem se přenesl do doby, když mi bylo 13, a s Kájou Krbcem na Lučinách v podkroví při buřtech s cibulí od jeho maminky a mlíku z modrého pytlíku jsme na jeho aparatuře za desítky tisíc tuzexových korun poslouchali Dire Straits, Santanu, Stevense, Oldfielda, Styx, Chrise Normana, Bee Gees, Genesis ...

Vzpomněl jsem si na Káju Krbce, kterak se při posunu na dráze po vážném úrazu nohy, zaměřil na budování archívu té nejkvalitnější zahraniční muziky a stavbu věží z komponentů (SONY, Technics, Marantz, Pioneer ...) - jen ty jeho reprobedny okolo roku 1980 ho stály jako nová škodovka. Četli jsme si dopisy, které dostával od Karla Svobody, Petra Jandy, se kterými některé komponenty měnil a obchodoval. Vzpomněl jsem si, jak často po půlnoci, někdy až k ránu, kdy já měl v 7 hod. vstávat do školy, najednou řekl: Pojď, jedeme k Devíti křížům na večeři", a jelo se - jeho stříbrným Renaultem 11, na cestu serpentinami přes Velkou Bíteš, kdy všude kde jsme s tátou naší Š100 jezdili 70-80, s Kájou jsme valili 110-150 km/hod, můj první nájezd na D1 a po 3 minutách v dáli rozzářený motorest U Devíti křížů, atd...........

Komunisti to v roce 1989 konečně vzdali, Š100, i R11 dávno skončili ve šrotu, Kájova máma a můj táta už dlouhé roky řídí naše kroky úplně odjinud, Kája se před 15 lety někde ztratil a nikdo o něm neví, i ty Kájovy 300W zesilovače, receivery, grafický equalizery, studiový kotoučáky a reprobedny si dnes přes ebay každý může z Ameriky objednat za pár desítek dolarů, z točáku a dnešních buřtů si dnes nikdo soudný buřty s cibulí neudělá, z proslulosti a vyhlášenosti motorestu U Devíti křížů zůstal jen název a jezdí se do Velké bíteše k Raušům, a vemínka s mlíkem nahradily Tetra Pak®y. Ale vinyly, které mi tehdy Kája prodal a dal, opatruji dodnes, stejně tak jako mám někde po světe kamarády, na které v dnešní přeuspěchané době se leckdy zapomíná. S těmi čtyřicetiletými vinyly je to jako se starým přátelstvím a přáteli a kamarádstvím a kamarády - o obojí je třeba řádně pečovat a vážit si toho, že je člověk v minulosti získal a stále je má.

Vrátím se zase k Evženovi Kučerovi, díky kterému jsem si dnes nejen uvědomil, že někde mám uložený Greatest Hits z roku 1975 od Cat Stevense, s jeho nádherným Peace Train, a určitě někde musím mít Angela Branduardiho, s jeho L'amico z roku 1981, které si pokud najděte na Youtube - stojí za to. Těším se Evžene v červnu na setkání s tebou a dalšími spolužáky, jak zavzpomínáme, jak jsme se s kytyrama, saxíkem a Bohoušovou trubkou učili STYX a další skladby na naše poslední zvonění v roce 1986. Je moc fajn, že existuje přátelství, a je moc a moc fajn, že existují lidé, jako jsi Ty, a že mám tu výsadu, mít tě za přítele Emotikona smile.