Větší blb než Paroubek

Přišel jsem dneska po "dlouhé" šichtě z práce v šest večer. Docela jsem se těšil, jak si počtu v názorech ostatních na různá témata, o kterých píšu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dočetl i názor přímo na mou osobu. Vím, že článků o panu Paroubkovi je přehršel, ale ono to není ani tak o něm, jako o mé osobě.

 U článku "Proč prolomit limity" běží diskuze, kde si můžete najít reakci diskutujícího pod nickem Majkl: http://skacel.blog.idnes.cz/clanok_disk.asp?cl=9108. Samozřejmě jsem ihned začal přemýšlet v čem všem bycho mohl pana Paroubka trumfnout.

Začal jsem tedy s tím, abych naplnil skutkovou podstatu toho tvrzení, že jsem větší blb než pan Paroubek, abych se necítil daným diskuzním příspěvkem dotčen.

První, co mi přišlo do rány, byla má přítelkyně, která se mne samozřejmě ptala, jestli už jsem to četl. Když se na mne podívala, tak samozřejmě ihned poznala, že četl. Oznámil jsem jí tedy, že ode dneška není mou přítelkyní, ale milenkou. Majkl měl nejspíše pravdu od zítřka si prý sám peru, žehlím, vařím a ona si jen půjčuje mé kreditní karty, auto a psa na procházky, když nebudu doma.

Pak přicupital můj pejsek, kterému jsem do dneška říkal Louis. Abych se trošku přiblížil běžnému lidu jako pan Paroubek, který nejezdí hrát golf narozdíl ode mne, tak jsem ho přejmenoval a křičím na něj Ludvíku.  Vyzkoušel jsem to hned při prvním venčení. Prvně mne pes neposlouchal a za druhé všechny děti se ihned ptaly, jestli jsem si zase pořídil nového pejska a proč má tak blbé jméno.

Další je na řadě lednice, protože musím samozřejmě pana Paroubka trumfnout. Jen nevím, jak dlouho mi bude trvat, než celou lednici vyjím. Už jsem začal listovat i různými kuchařkami, aby to šplhání na vrchol blbosti bylo co nejpříjemnější. Horší než postava však bude ta záhadná bradavice, co má pan Paroubek. Na kožním jsem ještě nikdy nebyl, budu se tam muset objednat, zda by neměli jednu výstavní přímo na tvář. Slevu nebudu chtít zadarmo.

 Nesmím samozřejmě vynechat koupelnu a zřídit si na hlavě řádný účes s patkou, ty vlasy zčesané dopředu přece nikam nevedou.

Samozřejmě, že až dojím a dočešu se, tak vyrazím do práce a budu chtít dělat minimálně ředitele, protože přece nemůžu zůstat řadovým zaměstnancem. Namísto tiskových konferencí budu pořádat porady, každý den minimálně jednu, abych nevyšel ze cviku a šperkoval svůj styl. Můj styl bude následovný "Dělám porady, tedy jsem."

Jen jediné mne trápí, když tohle všechno absolvuju, budu mít sexy mozek?