O Nikdebýlkovi

Určitě jste se s tímto tvorem ve svém životě někdy setkali. Setkání bylo buďto nepříjemné, příjemné, případně úsměvné, v některých případech jste nechápali, proč tu ten daný tvor je, protože je na daném místě zbytečný, případně v danou dobu, na daném místě, nemá co pohledávat. Má status chráněného tvora a občas tohoto statutu i zneužívá. Už víte o jakém tvorovi v našich životech mluvím?

Je to městský policista.

Dočetl jsem se na stránkách našeho úžasného města, že celá Městská policie mi byla přestěhována v podstatě ihned za panelák. Jediné, co mne od této instituce (čti ústavu) dělí, je řada vzrostlých stromů a nějaký ten keř a jedno parkoviště.

Divil jsem se v poslední době, že po strážnících není ve městě ani vidu, ani slechu. To jsem ještě netušil, že v rámci přísloví "Pod svícnem je největší tma.", je budu mít hned vedle své ložnice. Asi logicky bych měl očekávat, že v okolí mého bydliště se stane klidovou zónou.

Jak můžu být tak naivní, jsem se přesvědčil včerejší noci, kdy jsem marně upozorňoval partičku řádně rozveselených mladíků na to, že bych rád ve dvě ráno měl klid, že bych si třeba chtěl odpočinout, čímž v noci považuji spánek.

Když už jsem byl opravdu zoufalý a začal jsem hledat mobilní telefon, že zavolám na onu instituce, která sídlí přes ulici, že nejen mne, ale i jim pod oknem řvou opilci, vyběhl soused a sjednal opravdu noční klid. Jen se divím, že Městskou policii to nevzbudilo. Asi mají strážníci lepší spánek než já.

Samozřejmě jsem chtěl zase ulehnout a v klidu se vyspat, abych dneska mohl napsat na blog třeba něco vtipného, v dobré náladě. Jenže jaksi žádný příval hormonů, které by mne donutili spát, se nekonal.

Oblékl jsem se a vyrazil na čerpací stanici koupit si něco sladkého na zub a trošku se vyvenčit v domnění, že se mi bude lépe usínat. Kdybych to byl býval tušil, že i folková hudba ala Jarek Nohavica neplatí jen při ladovské zimě, ale i při rozmarném létu. U baru na čerpací stanici se dvojice strážníků oddávala sekané a turecké kávě a rozboru včerejšího prvního pražského derby Žižkov - Sparta.

Nejdřív jsem si říkal, že každý má právo na nějakou tu pauzu v práci. I když to služební auto zaparkované na čerpací stanici ve mne nebudilo dojem, že strážníci momentálně čerpají řádnou půlhodinovou pauzu. Vzhledem k pokročilé noční době jsem se v tom už nechtěl šťourat a raději jsem vyrazil domů.

Samozřejmě, že jsem se do rána moc neprospal, takže když přišla otvírací hodina v supermarketu, vyrazil jsem nakoupit něco (pro změnu) sladkého na snídani, protože jsem si potřeboval osladit život. Při příjezdu k supermarketu mne překvapilo opětovně služební auto městských strážníků, které stálo přímo na přechodu od parkovacích míst, kde jsem zaparkoval.

Tak jako, že mi každý říká, že jsem "měkkej", že si nedovedu dupnout, přistoupil jsem k strážníkovi, který seděl za volantem a k údivu svému, ale i jeho jsem řekl: "Takhle může zaparkovat jen debil." a odešel jsem nakoupit si čerstvé loupáky.

Když jsem odcházel, služební auto už nestálo na přechodu pro chodce, ale přímo u značky zákazu stání.

Vyšla mi z toho všeho následující ponaučení:

1.) Pod svícnem je opravdu největší tma.

2.) Nečekej městského strážníka tam, kde by měl být - například na ulici.

3.) Městský strážník je opravdu vzácný tvor nejen svým výskytem, ale i svým jednáním.

A v neposlední řadě, nesmím zapomenou hlasovat na oficiálních stránkách města v anketě, zda chci více městských strážníků.