Z Hluboké a české postele do moravské betle.

Často jsem od otce slýchával, když něco děláš, konej tak pořádně a nezůstávej v půlce cesty. Ne vždy se mi to dařilo, ale někdy zase přímo nabízelo. Jako v tomto případě. Cestovat za poznáním a zážitky se odfláknout nemá.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ

Tak abych navázal od minule. Bylo by hříchem nepokračovat z Hluboké dál

na západ. Nejlépe až do Chebu,

a tím hned vedle do skanzenu v Doubravě.

Lázeňský trojúhelník začínám v Mariánských Lázních,

s křišťálově čistou ukázkou lázeňského šviháka. Dokonale svinutý deštník za jasného počasí.

Františkovy Lázně, zóna klidu a pohody.

Kvůli tomuhle sem míří spoustu žen. Trochu jsem to zvětšil, ale i tak...no nevím.

Kdo se chce zbavit pár kil, musí do Karlových Varů.

V oblouku řeky Ohře se majestátně tyčí hrad Loket

Malinko odběhnu do Prachatic.

A pak hurá na jih, přímo do pohádky.

Nedaleký Pluhův Žďár se oproti Červené Lhotě trochu krčí, ale doporučuji aspoň zastavit.

Rudolec. Tohle už pohádka neni. Svého dobrodince malá Hluboká ještě nenašla.

Raději honem do lesa. Tam se stejně jezdí a

kouká nejlíp.

Lesní cesta vede až na hrad Landštejn

Vltavu jsem překonal ani pořádně nevím kde, ale jediný empírový a k tomu ještě řetězový most u obce Stádlec přes Lužnici si pamatuji moc dobře.

Tento pohled na Jindřichův Hradec už je profláknutej, tak jsem se pro změnu aspoň postavil na hlavu.

No a když Jindřichův Hradec, tak samozřejmě úzkorozchodka do Bystřice.

Ještě jednou u napajedla s odborným dohledem,

Slavonice mají noblesní náměstí.

Město stojí na hranicích s Rakouskem...už žádné fronty, natož aby vás někdo zastřelil.

Do první rakouské hospody je pár kilometrů. Takto tam točí pivo.

Samozřejmě s  návratem se nedalo otálet.

O něco větší je z čeledi turovitých bizon. V oblasti Lanštejna pobíhá v několika farmách.

Na krátkou vzdálenost prý vyvine rychlost až  60 km za hodinu. Tento pohled mě přesvědčil, že klidně i víc.

A tak v Telči jsem byl během chvilky. Je vždy plná turistů

a jeho podpodloubí občas i bez turistů.

Ještě jeden pohled, trochu schovaný mezi stromy a valím dál.

V Dačicích sice stojí pivovar, ale pivo už bohužel nevaří.

Na první pohled zámek v Jemnici...jo

ale na druhý v interiéru...to dokážou jen vojáci bránící vlast proti imperialistům.

ale když devastace, tak pořádná. Zámek v Čížově a samozřejmě vojáci.

Naštěstí hned nedaleko v Černovicích oko zase zaplesá.

Další rybník,

další jihočeská žába a

pohoda s kafem na nádvoří zámku v Kamenici nad Lípou.

Pelhřimov je město rekordů a kuriozit.

Tak třeba kartáček, na který se ještě hu.. pardon, ústa nenašla.

Slavný nemusí být pouze rodák, ale také přistěhovalec, o tom něco ví v Humpolci.

Ne všechna zastavení jsou však veselá.. Jako třeba pomník obětem železničního neštěstí u Otradova. Jestli jsem dobře počítal...devatenáct obětí...až mě oklepalo.

 Honem dál. V autokempu Konopáč u Heřmanova Městce se každoročně sjíždí cadillaci.

Někteří návštěvníci se k tomu stylově doladí. Zvláště pak děvčata.

Hlinsko avizuje, že Morava se blíží. Zastávka je ale na místě, a to nejen na nedalekém Veselém kopci

ale také přímo ve čtvrti města zvané Betlém.

V Čechách bylo je a bude fajn. O bezpečnost řidičů je zde řádně postaráno,

po silnicích se pohybuje spoustu kolegů

a navíc se mi opět podařilo uplatnit talent namotat se na svatbu. Jen nevěstu jsem vyhlížel ze špatného směru.

Tak ještě jednu chaloupku

nebo raději víc

a hurá na hraniční přechod.

Ještě lehčí svačinku a

šup do betle. Však jsem do svého nejoblíbenějšího města přijížděl už za tmy.

Další část  Z MORAVY K ŘECE MORAVĚ