Jaromíre,

co jsem nezažil, nebudu komentovat (byť z vyprávění toho vím dost), nicméně Ti přeju za 4 dny pohodové prožití 50. výročí 13. narozenin

no jasně, mladej kluk, díkas

Bylo mně 18 let a ve třetím ročníku střední školy jsem byl na brigádě jako kombajnér v JZD Velké Výkleky (okres Nymburk), kde byl předsedou kovaný komunista a člen Národního shromáždění J.Kulhánek. Dopoledne jsme stávkovali proti okupaci a odpoledne jsme jeli sklízet obilí. Na vesnicích jsme žádní hrdinové nebyli.

Opravuji, ten předseda se jmenoval Kubánek.

Ahoj Jaromíre, bylo mi stejně jako Tobě. Byl jsem v té době na pionýrském táboře. Táta pro mě přijel. Cestou nás stavěli sověti s namířenými samopaly. Byl jsem docela vyděšený - pamatuji si to dodnes.

to je vzpomínka na furt

Kritizujeme Rusko ale byli jsme to my Češi kteří při prověrkách v době Husákovy normalizace odpovídali,že souhlasí s pobytem sovětských vojsk na našem území.Je to stále stejné. Lidé co lezou USA do zadku ,lezli dříve do zadku Sovětům. Hrdost je nám cizí.

Ale kdeže, pane Chýlku, ty strany jsou stále stejné - jediné co se změnilo je způsob boje a v tom jsou Rusové momentálně velice úspěšní. Ti, co lezli do zadku Sovětům, nyní nadávají na mainstream, sledují TV Barrandov a plnými doušky hltají ruskou propagandu z obskurních webů.

Západ se proti té záplavě dezinformací (zatím) neumí bránit a proto tahá za kratší konec provazu. A obávám se, že to tak ještě dlouho bude.

Tady je zase pamětníků. A těch nezveřejněných dokumentů. co se najednou vyrojilo.

Těch pamětníků a jejich příběhů jsou miliony. A je zřejmé, že vlastizrádcům a kolaborantům s okupantem je proti srsti, když se vyrojí.

Po rozpadu SSSR říkával můj muž, že Rusko se nikdy nezmění a všichni kolem se smáli, že je uhranutý a že to konečná. Neuplynulo ani třicet let a vida...

...to je...

Bylo mi 11,stála jsem sama ve frontě na potraviny na Vinohradské třídě a hrozně jsem se bála rachotících tanků, o maminku v jiné frontě...při střelbě se mi v hlavě promítaly obrázky z válečných filmů, kterými jsme byly my děti doslova krmeny... A bála jsem se ještě dlouho poté všeho možného. A zbavit se těch všelijakých strachů nebylo nic jednoduchého. To nelze z paměti vymazat.

Mně bylo devatenáct a v rodině jsme to prožívali dosti dramaticky.

Gratulace k Výběru

A karma jako Brno.