Tak různě za hranice do skanzenů za lidovou architekturou.

Ne že bychom jich měli u nás málo, ale mrknout se do blízkého zahraničí není na škodu. Mnoho z nich jsem minul, ale do některých trefil. Nějak extra to komentovat považuju za zbytečné, prohlížení postačí.

Slovensko, Čičmany, malovaná dědina,

včetně přilepené kadibudky. Nebyla potřeba zjišťovat jestli je vymalovaná i zevnitř.

Trošku jsem si před takovou krásou zapózoval.

Čas od času je třeba údržba malováním.

Muzeum Oravské dědiny Zuberec.

Takhle bydleli bohatí,

Takhle chudí.

Ale větrali všichni.

Pojízdný skanzen aneb Čiernohronská úzkorozchodná železnica.

Na trase z Čierného Baloga do Čierného Baloga má zastávky s programem pro děti, ale dá se to jen odsedět a kochat se.

Obydlený Vlkolinec. V poctivé zimě je většinou odřiznut od světa.

Místo televize mohou na protější stráni sledovat medvědy.

Dáme stylově slovenskou svačinku.

Nemusí být stavení vždy koncentrována do skanzenu, ale i rozeseta. Topoľa, cerkva svetého Michala.

Ruský potok, opět svatý Michal a

a do třetice, Uličské Krivé, gréckokatolický chrám svetého archanjela Michala. Když jsem přijel, zrovna tu sloužili mši, tak to dovnitř nešlo.

A jsme za skanzeny na Ukrajině.

Další pojízdný skanzen. Dal dvě vodky a valil dál.

Užgorod. Jako u každého pořádného dřevěného kostela se uvádí, že nebyl použit jediný hřebík. Stavba je to parádní a rozsáhlá.

Berehovo, muzeum Sovětského svazu.

S tímto dříve váženým pánem se šlo vyfotit v jakékoliv poloze a klidně

i na panáka zaskočit,

případně si s obdivem poslechnout nějaká moudra.

a protože jsme si nedali říct, jsme zpět v kapitalismu.

Úplně bych zapomněl jestě na jednoho pána, kterého všichni milovali.

Koločava.

Zde bylo k vidění všechno možný.

Kostel Svatého ducha zde bych opravdu uvěřil, že je bez hřebíku.

Tohle mělo z jeho interiéru zmizet, pač komunisti zde plánovali vytvořit muzeum ateismu.

a na závěr něco na hašení z Maďarska.

Předešlá fotoreportáž JAK JSEM HLEDAL LÁZNĚ