Stal jsem se spolupachatelem krize.

Z prohlášení nové vlády je zřejmé, že za krizi mohou od politiků, až po pěstitele melounů úplně všichni, tedy s výjímkou ODS, VV, Topky a EU.  Volič jiné party je tedy spoluzodpovědný za současný stav.

K nám se připlížila zákeřně. Musela totiž nejdřív zdolat tvrzení pana Topolánka, že se nás netýká. To Řekové jsou jiní kabrňáci. Vyšli ji vstříc a taky měli výsledky jako hrom. Zvláště mě zaujalo ustanovení...vyplácet zaměstnancům odstupné tolik měsíců, kolik roků ve firmě pracovali.

V každé činnosti je za svoje selhání viník povolán k zodpovědnosti. Zásadní pochybení dokonce řeší trestní zákoník. Mohli bychom se domnívat, že na vině jakékoliv krize jsou politici. Jak alibistický pohled. Po vlivu a moci politik zásadně netouží a jen s nechutí a skřípáním zubů se ujímá funkce do které ho nezodpovědný volič vmanipuloval.

Přístup má však zodpovědný. Nemá rád publicitu, chodí do televize odpovídat na jiné otázky než mu klade Václav Moravec, je flustrován korupčním prostředím, které se ho netýká, nadšen efektivitou státní správy a díky neustálému kontaktu s občany chápe a řeší jejich starosti. Naštěstí má pro správná rozhodnutí a hledání rezerv vytvořeny dobré podmínky. Díky tomu může při pobytu v sanatoriu pro vládní a ústavní činitele odhalit, že dovolená je záležitostí pár stovek a pro ujasnění potřebného počtu očkování do exotických krajin snad bude opět do jižní Asie vyslána společná delegace sněmovny a senátu. Však už po tom veřejnost zoufale volá.

Opatření, která se přímo nabízí, však zůstávají stále neohalena. Například neházet klacky pod nohy občanům prahnoucím po zaměstnání, důchodovou reformu vyřešit vystřídáním všech občanů v dozorčích radách, československé talenty z televize posadit na rozhodující manažérské židle, facebook pověřit ministerstvem zahraničních věcí a paní Annu ministerstvem věcí sociálních.

Ale konečně by mohli vzít na vědomí, že v této republice žijí také ženy samoživitelky, handicapovaní lidé, kteří skutečně nemohou pracovat, senioři, kteří naopak pro blaho socialistické a demokratické vlasti už svoje odpracovali a občané, kteří potřebují právní ochranu státu.

Celé funkční nebo volební období je však pro politika především nikdy nekončící nervové vypětí, plné pochybností, zda jsou jeho rozhodnutí správná. Teprve když u voleb neuspěje, dostaví pocit úlevy a dobře odvedené práce. Volič mu tak za odměnu dopřává žít konečně životem řadového občana na který se celé funkční období pečlivě připravoval.

Nevím proč mě napadá výrok Miroslava Horníčka. Pán Bůh má nejraději ateisty, ti ho neotravují se svými problémy.