Slavkov, narozeniny Napoleona, dvě Josefíny a noblesní móda žen.

Letos se ve Slavkově vzpomínalo hned dvakrát. Narození císaře Napoleona 15.srpna 1769 a dvoustého výročí od úmrtí císařovny Josefíny. Císař nebyl bourák salónů, občas se k ženám choval i nezdvořile a jeho osudové ženy byly plné paradoxů. První láska, Desireé Clary, po rozchodu v slzách přísahala, že už se nikdy nevdá...aby si vzala císařova maršála Bernadotta a stala se švédskou královnou. Rod Bernadotte sedí na švédském trůnu dodnes. Největší láskou mu byla Joséphine de Beauharnais. Její jedinou "vinou" bylo, že nedala císaři potomka. Významně zasáhla do života císaře, také "polská manželka" hraběnka Maria Walewska a poslední Marie Luisa, dcera rakouského císaře Františka I. Z manželství vzešel následník, který mohl vládnout celé Evropě, ale v té době už hvězda císaře bledla. Navždy zůstane perličkou, že pokračovatelem se nestal potomek Napoleona, ale Josefíny. Její dcera Hortenzie si vzala císařova bratra Ludvíka. Jejich syn se pak stal Napoleonem III.

Do poslední chvíle jsem zvažoval způsob dopravy. Nakonec přecejen zvítězil vlak.

To se člověk nemusí hlídat. Zvlášť když krásně kroužkuje.

Po příjezdu se hodila zámecká procházka. Hlavním vchodem

přes nádvoří

do parku. Odhalit balkon je snadné a

 z tohoto místa po bitvě císař pronesl svůj slavný proslov. Začínal slovy...Vojáci, jsem s vámi spokojen. O 209 let a pár měsíců později jsem ze stejných míst vyfotil návštěvníky oslav jeho narozenin.

Program byl bohatý a bylo třeba se nejdříve zamyslet, kdy kam a co.

Nejdříve do ležení. Noc byla sice náročná,

ale to vojáky nezbavovalo povinnosti včas nachystat sebe i techniku.

Ještě pohled na nebe, jestli počasí bude pro,

a pak...těžko na cvičišti, lehko na bojišti, což platí pro obě znepřátelené strany.

Ženy zase plnily svoje povinnosti. Žaludky vojáků nelze zkoušet, ať je to včasná snídaně

nebo oběd.

To na zámku už byla snídaně v plném proudu a

úřadu se věnovaly...zase ženy.

I když ne všechny. Některé samostudovaly a

jiné zase pozorovaly výcvik jezdectva.

Ostatně letošní sláva byla o ženách mnohem více než roky předešlé.

V tomto sále se u příležitosti přítomnosti císaře

konal maškarní ples. Napoleon s Josefínou odešli první...však se taky dlouho neviděli...

Program byl natolik časově náročný a nedal se sladit, že bylo třeba Josefín dvou. Jedna vládla zámku a jeho kostýmové prohlídce a

druhá

sledovala na nádvoří i s doprovodem

hromadnou sabráž. Sice se povedla,

ale i tak...no prostě sabráž je lepší dělat tupou stranou.

To ovšem nebylo vše, jako čestný host následně sledovala předání orla osobní jednotce.

...Co by to bylo za vojáky, kdyby si nazabojovali. Jezdectvo bylo netrpělivé,

pěchota soustředěná a

generalita zkoumala bojiště. Přesně jak to měl císař ve zvyku.

Pak mohla mela začít.

Byla nelítostná.

Stačil však jeden hromadný výstřel řadového pluku a

a bylo po televizi.

Když se kouř rozplynul, naskytl se smutný pohled.

Nikdo neměl s nikým slitování.

Když se všichni bez následků vyblbli, přišel čas vyhodnotit události a

a projít se parkem. Někteří si udělali hezký rodinný den,

jiní se jen tak procházeli

a jiné předvedly nejnovější módu.

no bych nemlžil, tenhle model je z nedalekých Křenovic u příležitosti jiné události.

Na oslavách se mihnul i ženich s nevěstou, ale ideální prostředek si na cestu nezvolili.

Vzácná návštěva přijela z Turecka. Po říši půlměsíce se totiž rozkřiklo, že nejlepší turák mají široko i daleko právě ve Slavkově,

ale především...že úplně nejlepší na celém světě tu mají bramboráky.

Po bitevní vřavě byl odpískán odpolední klid

a nastala pohoda.

Někteří se byli proběhnout,

další dali přednost zaslouženému odpočinku.

Na noční postel,

však ještě nikdo nemyslel, čekalo se jen, až se úplně setmí.

Když se tak stalo, park se ozářil,

a ohňostroj vytvořil obraz hlubokého vesmíru se vzdálenými galaxiemi,

jehož ústředním bodem bylo velké J jako Josefína.

Poslední fotoreportáže: Slavonice a okolí na kole  a  Pozvánka do bonsai zahrady