Slavkov. Fotoreportáž z napoleonských dnů, které se opět nekonaly.

Ouřední nařízení znělo jasně, a tak virus utrpěl další, ještě drtivější porážku, než spojenecká vojska od Napoleona. Ale naštěstí se alespoň potkáváme na kus řeči v nažďuchaných obchodních centrech a mám

z rozmezí let 2007-2019, kdy do Slavkova jezdím, dostatek materiálu, abych celé období mohl shrnout do jednoho příběhu, dílem přímo z výročí bitvy, která proběhla 2.prosince 1805 a dílem z letních Napoleonských her, které se váží k císařových narozeninám 15.srpna 1769.

VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ A SAMOZŘEJMĚ MOJE

Narodil se na Korsice v Ajaciu v tomto domě. Je povinnosti každého člena Československé napoleonské společnosti toto místo navštívit. Když jsem tak učinil, měli zrovna zavřeno...

O kousek dál shlíží ve svém majestátu k moři. Pod sebou má sebou nejen seznam vítězných bitev, ale také společensko politických činů. Z mnohých Francie dodnes čerpá. Ale zpět do Slavkova.

Nejdříve si orientačně zámek a okolí oběhneme

Tak a jsme zpět pojďme dovnitř. V prostředí řadě oken uprostřed v Historickém sále

 bylo podepsáno po bitvě příměří. Napoleon text nadiktoval a

a za Francouze ji podepsal maršál Berthier a za Rakousko kníže Liechtenstein. Stalo se tak dne 6.12.1805.

Když už jsme vevnitř, některé komnaty měly v den plesu mírně hezky erotický podtext,

Někteří se maskovali, aby nebyly tolik vidět vykoukané oči.

Ve vstupní hale se formovala elita v čele s ruským carem Alexandrem I. a rakouským císařem Františkem I. Přijeli na ples.

Když obě Veličenstva usedla, mohla sláva začít. Ve skutečnosti se ve Slavkově nepotkali.

Před bitvou spal na zámku ruský car, po bitvě Napoleon. Buď se mu do postele po carovi moc nechtělo a nebo to naopak bral jako satisfakci.

V sále už čekali plesající, aby se veličenstvům nejdříve poklonili,

a mohl začít empírový candrbál. Pardon, reprezentační ples. Nejdříve se zdálo, že nejsou chlapi,

ale pak se tanečníci našli.

A Napoleon? Ten studoval se svým generálním štábem mapy.

Venku byla slušná kosa.

Zvlášť kdy člověk neměl kvůli focení pohyb.

Už Suvorov říkal, lehko na cvičišti,

veselo na bojišti.

Pokud se jednotka neztratila.

Samotnému boji předchází další důležité součásti. Pořadový výcvik,

střelecký výcvik a

jezdecký výcvik.

Výsledky bitvy, seřazení a načasování vojsk,

ovlivňuje průzkum. Bugští kozáci na to byli kanóni bez rozdílu věku a pohlaví.

Dělostřelecká příprava je už součástí boje.

Francouzská elita, císařovo gardové dělostřelectvo, byla jediná jednotka ze všech armád, která uměla vystřelit tři rány za minutu.

S nimi si dobře rozumím.

Součástí toho všeho je vojenský doktor

se svým náčiním.

ale v jednom případě jde všechno stranou.

Nejdůležitější je nakrmit vojáka.

 Rusové byli vždycky skromnější.

Na závěr nešťastnou bitva rozebrali v paluší při škopku Rakušané a

a vítěznou Fancouzi i s markytánkama. Jako kulisu si pustili skoky na lyžích, aby nezapomněli, že venku je kosa.

...no Maďaři, ti byli vždycky hrrr

Program ve Slavkově rozhodně neoslavuje válčení, naopak, má připomenout dobu a utrpení vojáků, kteří položili životy za slávu jiných. Jedinou zbraní, která by se měla v každém konfliktu používat je foťák.

Tímto považuji téma za vyčerpané a fotoreportáž za ukončenou.

Předešlá fotoreportáž KOKOŘÍN A OKOLÍ