Různé retro předměty nejen ze socialistické doby, kdo si je pamatuje?

Retro je označení pro něco minulého, zaniklého, bývalého...no prostě označení pro cokoliv zpět v čase. Může být hezké, báječné, ale také nepříjemné, odstrašující, ale budu se věnovat první a druhé skupině.

Začnu ve Vendolí u Svitav, kde pan Říha pro potěšení návštěvníků občas vyvětrá svoji rozsáhlou sestavu historických kol.

Nejenom to, k vidění je i slabikář, podle kterého jsem se učil že Ema má mísu,

a taky třeba tranďáky.

Tohle je retro s nehezkou vzpomínkou, která naštěstí skončila už v muzeu, teda alespoň u nás.

Rádio jako kus nábytku v muzeu veteránů v Novém Městě na Moravě.

Magteťák z Technického muzea v Brně.

Tuhle rádiotelevizi tamtéž nepamatuju ani já.

Holení býval rituál. Řádně namydlit, obtáhnout břitvu a

dávat pozor, aby se v umyvadle neobjevila krev.

Nejvyšší čas posunout se dál, zastavit se ve Svratce v Krušnohorské pivnici na oběd a

na cigáro v místním muzeu. Starší kuřáci si vzpomenou. Třeba tvrdý Sparty byly podpultovka za 8 Kčs, partyzánkky za 1,60.

Prodejna tisku tu má jednu mimořádnou zvláštnost, všechny výtisky mají stejné datum.

Na stěnách tu mají dobové plakáty, kdy se člověk mohl hodně naučit a

co se rychlobruslení týče, měli zde jasno už dávno. Fotoblog plný plakátů, reklamních a srandovních hlášek ZDE

Koloniál je trvale a špičkově zásobovaný,

tak jdeme nahlédnout.

To si dobře pamatuju, včetně pani Tlapákové, které u nás v mlíkárně prodávala. Každý měl konvičku, nahlásil množství a prodavačka ho odměrkou nabrala z centrální nádoby, a pak

přišel velký pokrok. Bylo polotučné, plnotučné a dokonce i obarvené. U nás se zažilo desítka a dvanáctka.

Každé zboží je třeba zvážit

Česká ves. Zkušení prodavači ani nečekali až se ručička ustálí.

Těžká váha v Přerově nad Labem a

lehká lékárenská v Polné z dob naškrabaných receptů, které uměli přečíst jen v lékárně.

Nákup bylo třeba spočítat, na tom se ani dnes nic nemění a

a v hotovosti zaplatit. Každá bankovka měla svůj chlívek. Karty byly jen na mariáš a žolíky.

Podobné obchodní centrum je také v Technickém muzeu v Brně. Můžete se zde stylově ohodit,

naondulovat a

nechat si opravit bolestně radlice, pokud je máte v ponoru.

To vzadu na plotně je předpotopní papiňák.

Na závěr návštěvy Brna zaskočíme na jedno.

Březová nad Svitavou, mosazná empírová pípa, broušený půllitry. Hustý provozuschopný retro.

Veselíčko u Žďáru nad Sázavou. Zde je to trošku složitější, pač vás může zaskočit hospoda na ježka, ale

zase si můžete za pajsku nechat natočit a přehrát orchestrion.

Když jsme u toho hraní. Litovel a soukromá sbírka Jiřího Sedláčka, čítající na 350 akordeonů a heligonek.

Co se hudby týče, pak Rapotín u Šumperka je ji plný.

Pro někoho zajímavý muzeum volně naházených předmětů,

pro někoho rezavějící šrotiště k velké škodě exponátů.

Muzeum starých strojů a technologií v Žamberku aneb plně funkční transmise. Když to spustí, je to cvrkot. Můžete si ji pustit ZDE

Mopedí retro v Borové u Poličky na entou.

Těžké retro vysoké pece ve Vítkovicích. 1. ledna 1952 slavnostně zapaloval Tonda Zápotocký Novou huť Klementa Gottwalda. Co na tom, že plamínek nic nezapálil, protože vůbec nebyla připravena k provozu. Úkol zněl ale jasně aneb retro komunistická propaganda.

Trhová Kamenice, zde mají vánoce po celý rok, pač tu je muzeum vánočních ozdob.

Valíme do chapupy. Veselý kopec u Hlinska a zlepšovák na buchty. Fotoblog plný jídel ZDE

Dvě mašinky na strouhánku a vykukuje na mák.

Trošku přerostlé exponáty v muzeu rekordů v Pelhřimově.

Žádná elektovoltajika V chalupě musí být teplo. Nabídka kamen Přerov nad Labem. Fotoreportáž nejen ze skanzenu ZDE

Pro nadprodukci vajec byli v chalupě vždy připraveni.

Ke každé pořádné chalupě patřilo pole a mechanizace. Názorná ukázka z Holašovic. Celá fotoreportáž z místa UNESCO ZDE

A pro kutily musí mít dílnu, jako v Hanáckém muzeu v Cholině.

Na špinavé prádlo se použivaly různé pračky. Ruční i

poloautomatické z muzea praček ve Svitavách.

Kdo si hraje, nezlobí A kdo si hraje pasivně, může mít štěstí, když ho

jako diváka trefí tento vystřelený puk. Bylo to v roce 1985, kdy jsme se stali Mistry světa v hokeji. Porazli jsme tehdy Kanadu 5:3. Tři góly dal Jiří Šejba. Takový moje osobní retro.

PŘEDEŠLÁ FOTOREPORTÁŽ JARO VŠUDE MOŽNĚ