Pokud hoří, volá se Hořííí! To nebylo zrušeno ani EU nezakázala.

Bezpečně na tento povel slyší především hasiči. Díky náhodě jsem měl možnost zdokumentovat, jak si u ohně počínají především hasiči dobrovolní. Jako organizovaná složka patří mezi nejstarší organizace. První sbor na našem území prý vniknul už v roce 1850 v Zákupech. Svoje výročí pak řádně oslavují, což je i případ hasičů v Olešnici, kteří slavili 14-15. června 140. let od založení. Obecně řečeno, obdivuji všechny organizace a jednotlivce, kteří svůj volný čas věnují retro vzpomínkách v hmatalelné podobě, k potěšení svému a ostatních.

Když vysvitne slunce, motorkáři vyrážejí a pokud mají štěstí, potkají v protisměru krásku. Poprvé v životě jsem s čoprem provedl otočku smykem zadního kola a následoval jako slepý kůň. Bylo jasné, že nemíří k ohni, ale na nějakou povedenou akci. 

Hasičská dechovka ze Skutče měla krasavici vítat fanfárou, ale jak vidno, jen s obdivem zírala.

 Otočili se i osobní strážci.

...a protože hasiči nejsou nějaký holubník, před započetím slávy je třeba podat hlášení, pod dohledem příštího velitele.

Ale ty nejzákladnější dovednosti nezíská potěr jen očumováním, ale především tvrdým výcvikem.

Na začátku každého hašení je voda, a tu je třeba nejdříve dopravit. Blbý, když u toho padají gaťata a padá přilba do čela.

Však nejen nohy, ale také ruce jsou třeba, 

pak stačí na vodu jen houknout a všechno jde tak nějak samo.

Někdy k požáru přiveze techniku plná stáj koní

někdy postačí pár.

Sice pokrok, ale i tak, nejdříve je třeba motor vypřáhnout, nastavit parametry a zvolit četu přibližně stejné výšky.

 koně však mají na hasičské srocení svůj názor.

Pak přijela krasavice.

Hadice ji nacpali přímo do motoru.

V tomto případě dokonce rovnou do chřtánu.

Když neni technika zcela kompaktabilní, jde to i jinak.

Ke každému hašení je potřeba prvotně voda a hadice, bez ní je pumpa málo.

Jedině tak může být výsledek mlhavý.

Přihlížející však samozřejmě nejvíce potěší, když praskne. Vlastně na to všichni čekají.

Kreativního hasiče však nic nepřekvapí, natož zaskočí.

Ať tak nebo tak, hadice je na závěr třeba řádně smotat a následně usušit.

Každý hasič je hasič tělem i duší a nezná překážek a omezení.

 Některé scény však byly přímo nechutné, včetně nápisů.

Však také někteří odvraceli zrak a věnovali se důležitější činnosti.

Pokrok naštěstí zastavit nejde. Přihlížejícím se představil i tento hasičský tank.

Potom profíci převrátili sami sobě auto,

chvilku se s ním párali

a nakonec celé vykuchali a nešťastníka zachránili.

Na závěr trošku osvěty. Když se někdo zapovídá nebo dokonce uvázne za jazyk a na plotně se smaží řízky....výsledek hašení může být dvojí. Buď v pohodě mokrou hadrou

a nebo odvážnější použijí na hořící rozpálený tuk vodu.

Pak nezbude, než rychle zavolat hasiče. Že se blíží, poznáte podle toho, že si vytrubují.

Akce byla velice zdařilá, někteří si místa k stání předplatili,

jiní hasili.

Ne však každá provozovna se k tomuto způsobu hašení hodí, neni divu, že zívala prázdnotou.

Před posledním hašením už byly základní pomůcky odloženy

 a když bylo dohráno a uhašeno

Nabylo od věci schovat se někde u vody.

Další fotoreportáže Malý kocour  Pohádka o sněhurce  Co nám vařili na Ukrajině

Užgorodská pohádka   Průvodce Podkarpatskou Rusí  Zvláštnosti Podkarpatské Rusi