Orlické hory a jejich pozoruhodní obyvatelé. Fotoreportáž.

Oblast hor tvoří hranici s Polskem. Překročením Orlice lze řeku objet z obou stran, což ocení pohodáři a rodiny s dětmi. Náročnější turisté zase vyhledají hřebenový přechod či přejezd. Užije si každý, včetně vyhledávačů pevnosti.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU SAMOZŘEJMĚ KLIKACÍ

Tady začíná a končí každá moje cesta.

Zrovna při jedné z cest do Orliček byl na zámku v Rychnově nad Kněžnou den otevřených dveří, spojený se srazem veteránů. Otevřel se i prchající stan. Vyráběl se v nedaleké Solnici.

Nechyběl ani dravec z východu.

Z Rychnova se do kopců stoupá podél řeky Zdobnice ozdobené zvláště na podzim.

Je to klidnější místo hor a chalupáři si rádi prohlídnou každý neznámý ksicht.

Obchvat dále pokračuje kolem kouzelného mlýna.

se spoustou zajímavých obyvatel.

Vyznavačům zimních sportů tu často čekáním zdřevění nohy.

Další variantní cesta vede přes Uhřínov kolem středověké vesnici Villa Nova. Viz blog zde 

kde vítací výbor tvoři jedni z mnoha pozoruhodných obyvatel hor.

Tak či tak, od severu vede trasa na Šerlich a tím k Masarykově chatě.

Cestou k ní vyskakují panoramata.

Ovšem pozor, pokud přijedete moc brzo, tak dole může být jaro jaké chce,

ale na Šerlichu bude ještě zima.

Na druhou stranu to je logicky zase z kopce a vidět jsou i chaloupky novověké

nebo s padlými cyklisty.

Ale také ouřední

se smysluplnou agendou, která si klienta k jeho dobru

najde i zašitého v horách.

Zvláštní zastavení si zaslouží Neratov. Po válce odstřelený z polské strany, za komančů zapomenutý a teprve v nové době se z ruiny stává postupně důstojný stánek. Taky přispíváme do kasičky.

Famózní raritou je prosklená střecha.

Jen o kousek níž se píše smutnější příběh, ale už se blýská, střecha je základ.

Nad kostelem je moje oblíbené panoramato.

Bartošovice jsou dopravní křižovatka hor a nelze tu minout slávistickou základnu.

O kousek dál nad Zemskou bránou prapraprarodiče prapravidelně hlídají prapravnouče.

Zákoutí Orliček je balzám na všechny smysly ať už na podzim

 nebo v létě.

K horám samozřejmě patří pastviny

a jejich obyvatelé. Moje vyprávění, jak je vysává Babiš, je zaujalo.

Ale i pšenka tu někomu sem tam zraje.

Pro zabezpečení krmiva na zimu pro horská plemena používají horalé techniku

a někdy vymazlenou.

Na nedostupných místech zase dobře neklepanou kosu a špičaté hrábě.

Také lesy potřebují péči, což přímo v terénu vyhodnocuje specializovaná jednotka.

Na rizikové kácení se nejvíce osvědčila stará, dobrá, vychytaná, kouzelná vejtřeska.

Ovšem po Orličkách si svého času nemohl každý pobíhat jak chtěl a

pozůstatky smutnějších časů jsou tu stále zachovány a postupně se opravují.

Naštěstí smutné období je pryč a těžká technika už jen nečinně odpočívá v muzeu v Králikách. Zde si člověk uvědomí, co vše je schopen udělat, aby se lidé efektivněji zabíjeli.

Dnes se tu pohybují už jen operační skupiny s mnohem sympatičtější technikou

a domorodci tu mohou žít i trošku zapomenuti v čase.

Také Orličky mají svoje rozhledny. Třeba jen silniční, když se jen tak zastaví

a hledí do dáli.

Ale také regulérní, jako je Suchý vrch. Tak schválně, čeho jste si všimli nejdříve.

Některá panoramata mohou být i přízemní. Třeba ve vyhlášené nádražní restauraci v Letohradě. Porce obrovské, ceny nízké.

Že bych si k tomu dal cokoliv jiného si neumím představit.

Za ty roky mám už cestu do Orliček vybroušenou a hned tak něco mě nepřekvapí.

Ani směrnice EU která nařizuje, že pokud vede cyklostezka přes dvorek, nesmí mít majitel pro chov králiků více než šest kotců. Ale u nás se na EU zase tak nedbá.

Předchozí horské fotoreportáže JESENÍKY  a  KRKONOŠE