O tom, jak se do Litomyšle vrátily Lázně ducha.

Nitro třeba nejenom léčit, ale i rozvíjet. Na to jsou Lázně ducha ideální zařízení. Sice se toho hodně změnilo, ale dvě konstanty zůstaly. Lázně byly znovu otevřeny a opět jim přálo ideální počasí, což mohu doložit fotoreportáží.

VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ

Jsou období, zvláště ta koronavirová, že i v Litomyšli vládne klid a

a potkáte akorát tak živáčka.

Naštěstí jsou zase období opačná a lidé se mohou opět scházet a bavit. Což je právě případ Lázní ducha, které nabízí nezměrné množství procedur.

Na mnoha místech se pak furt něco děje.

Tak ještě jeden ptačí pohled

a jdeme nohama na zem. Kdo měl plnou penzi,  přeléčil se dokonale.

Kdo měl jídlo s sebou a nebo vystačil se stravou duševní, tak poslouchal a k tomu se oddával slunečné koupeli v pavilonu S.

Návštěvníci nejen přicházeli, ale také přijížděli.

U starších vozů se místo zpětného zrcátka používají oči zadního spolujezdce.

Nakonec všichni společně obklíčili zámek a

podzámčí.

Když je třeba stroj prohlédnout, kapota se zvedne

nebo sroluje.

V jednom případě se odepne.

Když jde všechno do barvy.

Nechyběly ani stroje jednostopé.

Některé si ještě dobře pamatujeme, pokud jsme na nich přímo nejezdili.

K vidění byla vidět i vozidla jednostopá, bezmotorová.

 Motorové stroje ovládají řidiči, kola vodí cyklisté,

případně na nich jezdí.

Úplně bych zapomněl na dvoustopé bezmotorové

s kterými vyrážely celé rodiny.

A pak tu máme návštěvníky. Nesetkal jsem se s případem, že by se do objektivu

mračili, dokonce ani po varování, že je zveřejním na blogu Idnesu.

 Brňák by řekl elegance a šarm na plný kule. vlastně i jinak, ale to zde nemůžu napsat.

Všechno je v pořádku, ale kdyby fotka vznikla na Tři krále, pak by vzadu měl být ten černý, co stojí vedle zamaskovaného anděla.

Ne všichni však pouze korzovali, ale věnovali se i jiným činnostem. Třeba odpočívání

nebo navštívili lázeňský dům šachu.

Elegance své doby, přenesená do naši. Jen nevím, jak se v tom dámy cítily, když se do nich celý den opíralo slunce.

Vyhlížení zákazníků nebylo třeba, těch bylo dostatek. V tomhle je snímek velkou vzácností.

Někteří zase na můj pokyn vyhlíželi bůhvíco.

V tomto lázeňském domě se léčilo Priessnitzovou metodou, zvanou hydroterapie. Na pacientech bylo vidět, že se uzdravují každou minutou.

K pasivní péči o zdraví patří masáže. To si jen tak ležíte a masérky vás přejedou a naklepou.

Tanec je také forma odpočinku, navíc k potěšení přihlížejících.

No dejme tomu, tohle by ještě šlo, pač k ničemu nedošlo,

ovšem v tomhle případě je to už na hraně až někteří odvraceli zrak.

Hlavní hřebem je promenáda všech. V čela šli krajově krojovaní.

a za nimi už to šlo, jak to přišlo.

Jo a co se občerstvení týče, tak samozřejmě pivo v lázeňském hrnečku bez cucátka a spousta stánků s dobrotama.

Kdo měl dostatek informací, došel si na Veselku na točenou symfonii ve skle.

Samostatnou kapitolou byl můj oběd a jeho příprava.

 Názorně předvedeno od A po H.

Ale šlo to i jinak.

Co se bezpečnosti týče, tak o bezpečnost se starala speciální jednotka pozvolného nasazení. Po očku měli v popisu i pohlídat i Aloise Jiráska, aby ho někdo nepopsal.

Ten byl dlouho v klidu, ale

nakonec se přijel také podívat, jen nás trošku zmátnul, člověk by očekával, že si spíš vezme přenosný psací stůl.
 

Další láznění a potápění TŘEBOŇ A PODĚBRADY.

a nebooooo LÁZNĚ DUCHA 2019