O tom, jak rok 2025 zacloumal s mým zdravím.

Možná to zní až pateticky, ale rok mých sedmdesátin mě zastihl v relativně dobrém zdraví. Z pohledu hypochondra skoro až zklamání. Tedy né že bych trpěl přehnaným zdravím,

ale všechny nemoci a operativní zákroky byly prkotiny, které se časem stávají zábavnou historkou, zvláště když se jedná o zákroky invazní.

To však nemění nic na tom, že pro hypochondra je každá nemoc v první fázi smrtelná. O rýmičce nemluvě. To i nejstatečnější muži píší závěť.

Dnes neni problém udělat si netu diagnózu sám a lékaři tím usnadnit rozhodnutí nebo léčbu přímo nadiktovat do chorobopisu. Důkladnou přípravu mi však na urologii rozmetala pani doktorka. Na dotaz, jestli léčíme příčinu nebo důsledek, mi se zúčastněným úsměvem sdělila, že důsledek, protože příčinou je věk.

Když se u výhradně mužského orgánu zastavím. Kamarád si po konzultaci s lékařem nejmenovaný orgán nechal odfrézovat. Srovnání nám pak poskytla Orlice. Zatím co my zdraví jsme po druhém pivu smočili kameny pod nohama, on na břehu opačném, navíc v daleko kratším intervalu. Někteří při tomto pohledu začali o zákroku uvažovat. V seniorském věku je prý tento orgán už zbytečný, ale stále ještě zabraňuje interkontinenci. Ano čtete správně, protože to je zdravotní problém veskrze mezinárodní.

Moje volnočasové iniciativy rámovalo opět cestování, nabízející možnost navštěvovat především chirurgii, ale zlomená nebo naražená žebra a ostatní části skeletu k motorkaření tak nějak patří. Letos jsem stroj položil třikrát, kolo ani jednou. Při contusio či fraktuře costae pak bylo moji hlavní starostí, vyhnout se kašli.

Jedeme dál. Nejčastější úraz mi přineslo volnočasové zahrádkaření. Devětkrát jsem hlavu při vstupu do skleníku sklonil, po desáté ne. V době vegetační aktivity to šrámy na holé hlavě obnovovalo a násobilo. Jeden kamarád pronesl, že při moji výšce musely mít dveře rozměr vstupu do domečku na dětském hřišti...Ach ta hlava. Plavba v kánoi na Baťově kanálu je dobrodružství a při absenci pokrývky letní slunce vykouzlí divy.

Po spatření mé spálené hlavy pan doktor ožil. Takový unikát prý ještě neviděl a hned tento úkaz zaznamenal, a tak je moje hlava navždy zvěčněna v albu dermatologa, pro poučení příštích generací. Prémií pak bylo, že při obnově lysiny na ni krátce zůstal podobný tvar kosmetického defektu, který proslavil jistého sovětského politika, který s ním vymyslel perestrojku. Pro mě byla zásadní, že vevnitř nic uvařeného nemám.

Příhody zubařské nejsou veselé, snad jen zajímavé. Třeba že díru pro implantát mi pan doktor vyhloubil bez předvrtání čtyřkou vrtákem.

Román v podobě chorobopisu se opět o pár stránek rozrostl, ale bez zásadní zápletky, takže spíš taková nudná střední pasáž. Jen přechod k nové obvodní lékařce malým dobrodružstvím zaváněl. Přivítala mě s úsměvem, aniž by tušila, co ji čeká.

No a když mě poškrábal kocour, dostalo se mi ošetření přímo na klinice.

související fotoreportáž FOTOBLOG PLNÝ NEZDRAVĚ DOBRÝCH JÍDEL