O tom, jak jsem s foťákem kroužil kolem komína,

což znamenalo nastavit na kružítku 50 km, zabodnout doprostřed kuchyně, ohraničit prostor, nasednout a vyrazit. I když demarkační čáru jsem občas malinko i přejel. Výprava je inspirována dobou, kdy

překročit hranice okresu byl pomalu trestný čin.

VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ

Start. Svitavy Zikmundova vila, svého času dětská zubní ambulance. Pro místní jen přidám...otevři pusu sluníčko...

Popojedeme za město k rekreačnímu rybníku Rosnička, kde se rosníme...Na jednom břehu na Plechárně Keprníkem a Bernardem a na protějším břehu na chatě Rosnička Klášterem a Radegastem.

Nedaleko v lese stojí pomník Včelích matek, což je jistě pomníková rarita. Připomíná zapomenutou německou včelařskou tradici regionu.

 Trošku mytologie. Vendolí a Thórovo kladivo. Je nerozbitné, vždy trefí svůj cíl a poté se navrátí majiteli do ruky. Je oblíbeným cílem motorkářů pro fotku. Původně bylo k mání nad obcí, ale časté průjezdy po místních komunikacích ho "přestěhovaly" na kraj.

Nad obcí jen tak bezva na oko.

Polička, město s jedněmi nejlépe zachovalými hradbami u nás. Narodil se tu Bohuslav Martinů. Příjmení je tu stále frekventované. I současný starosta ho nese.
 

Pravidelně se tu koná sraz motorkářů, s účastí více než tisíc strojů. Kdo je uchvácen zvukem motorů, nejvíc se po proslovu těší na povel...startujte.

Na kraji města mají svůj ateliér Kubrti. Motorovou pilou vám vyřežou, co si přejete.

Vezmeme to zkratkou do obce

Telecí. Za stavením vyčuhuje Lukasova zpívající lípa. Vypráví se, že na konci 17. století se v její dutině ukryl místní hospodář, který přepisoval zakázané knihy a písně, které si hned prozpěvoval. Pod lípou prý sedával Alois Jirásek a Tereza Nováková. Turisté tolik času nemají, tak jen postávají a fotí.

Nedvězí, č.p.27 a chráněná památka. Více viz ZDE

Hamry č.p.28 normální památka.

Bystré, Brtounova chalupa. Slouží jako ševcovské minimuzeum, což bylo významná živnost v kraji. Povšimněte si na štítě letopočtu postavení.

Borová u Poličky, chaloupka nebo spíš statek jako ze stavebnice.

Ještě jednou Borová. Díky ochráncům přírody se tu daří stegosaurům.

Březová nad Svitavou, pohled do údolí.

Ale než se začne stoupat nahoru do místa fotky, ne všichni si pod kopcem Březovákem všimnou slunečních hodin. Pro cyklisty, dá se v pohodě objet.

Pohledy, dožínková víla. Šaty má parádnice plesové.

Moravská Třebová, zámek, renezanční perla. Narodila se tu jistá blogérka Z.Z.

Dětřichov u Moravské Třebové. Ne všechna místa jsou veselá, ale poučná určitě. Zde stál ve 2.světové válce porodní tábor pro těhotné ženy a matky s dětmi, nasazené na nucené práce z východních okupovaných území. Narodilo se tu 600 dětí, z nichž třetina zemřela.

Tak ještě něco smutného o pár století zpět. Vraclav, památník vyvraždění Vršovců.

Mladějov a muzeum různých veteránů, v tomto případě v souvislosti s bitevní ukázkou, která tu jednou za rok probíhá a

k tomu je výchozím bodem Mladějovské průmyslové úzkorozchodky. Kdo zrovna mapuje Hřebečské důlní stezky, dávat pozor je na místě, protože stezku občas kříží a je děsně nenápadná a maskovaná.

Velkou atrakcí jsou haldy v podobě vyvážené hlušiny z dolů.

Opatov, Opatovská hospoda, špekové knedlíky. Vaří zde báječně.

Valíme směr Křenov, kde bydlí jistá blogérka J.Š.

Náměstíčko vymazlené, radost u pranýře parkovat, případně se nechat přivázat.

Po Moravské zase Česká Třebová, město nádražáků s

parádním nádražím. Pod autobusovým terminálem jsou podzemní garáže pro 250 aut. Které město to má?

A v kterém městě se vyrábí jabkance? Někdo ani nemusí vědět co to je za dobrotu, což mohu snadno TAKTO napravit.

Když jsme u železnice, přes Českou Třebovou jižní trasa na Vídeň ani nemusela jít, nebýt tvrdohlavých formanů a sedláků, mohla se kroutit někde po litomyšlsku. V obci Sebranice má původní myšlenka svůj pomník.

Litomyšl každý pozná, třeba podle klášterní zahrady se sochami Olbrama Zoubka.

Mimo jiné tu můžete navštívit i muzeum panenek.

Nedaleko Růžový palouček. Údajně se zde Čeští bratři loučili s vlastí, před svým odchodem do ciziny. Název je přesně vystihnut, když rozkvetou galské růže.

Nedaleko v Morašicích po dlouhé době ožil kdysi slavný Morašický trojúhelník. I závodničky se časem stanou veteráni, ale zazávodili si parádně. Samostatná fotoreportáž ZDE

A když závody, tak Dalečín,

tam jsme slavili nejvíc úspěchů.

Nové Hrady zrovna v době, kdy je ozdobily Tatry. Samostatná fotoreportáž ZDE

Obec Příluka u Nových Hradů, veřejná prádelna. Ač pro nás je to už archaické, byl to pokrok, nemuselo se k potoku a postupovalo se v pořadí pumpa, vana s valchou a máchadlo. Ale možná byl na to třeba pořadník.

Pokrok ale zastavit nelze, i když v současné době je to zase jinak, ale pro mnohé je muzeum praček ve Svitavách historie ještě živá.

Další lípa. Této se říká Fajmonova a je u Litomyšle. Obepíná si vyhlídkový chodník a věřte nebo ne, po pár schodech za dobrého počasí se dá dohlédnout až na Sněžku.

Proseč, dalšího upřesněni netřeba, nabízí se samo. Zahulíme.

Svojanov na jaře.

Svojanov i z výšky  ZDE

Lanškroun, báječně rozkvetlý kruháč, radost si udělat pár koleček navíc.

Dobříkov, botanická zahrada, a to doslova. Vtipný nápad.

A ještě jednou Dobříkov a dřevěný kostel Všech svatých, původně postavený na Podkarpatské Rusi a převezen roku 1930 senátorem Václavem Klofáčem. Po rekonstrukci byl předán Církvi československé.

Bobři jsou všude i na řece Svitavě.

Pravda, někdy se z hlubin, kromě bobrů, vynoří i staré časy, jako ve Strakově, při oslavách prvního máje, ale jinak žijeme celkem normálně,

tak někdy zajděte,

cestu na Kopeček vám každý rád ukáže.

PŘEDEŠLÁ FOTOREPORTÁŽ ZÁMEK, SKANZEN A MUZEUM MOTOVETERÁNŮ

PŘEDCHOZÍ FOTOREPORTÁŽ AUTO MOTO VETERÁNI