nemam vpodstate tyhle vzpominkove blogy moc rad. Sam jsem musel na vojnu jen na rok coby vysokoskolak, ale byl to uplne ztraceny rok zivota.Tolik deb*lu na jeden m2 se nevyskytovalo nikde jinde v tehdejsi socialisticke spolecnosti. Jako perlicku snad mohu uvest nasedujici absurditu.

Na zacatku leta se u meho utvaru konala proverka z divize. Stali jsem vsichni nastoupeni na nadvori jedne z tech terezinskych kasaren a zkousejici - dustojnici z divize - kladli vsem vojakum bez rozdilu hodnosti nejake otazky z oblasti bojove techniky, vystroje a vyzbroje a take se zjistovala politicka vyspelost muzstva.

Kdyz prede mne predstoupil tedy jeden z tech podplukovniku, tak si vsiml podle frcek ze jsem vysokoskolak a vytasil zaludnou otazku: 'soudruhu cetari, jak se jmenuje generalni tajemnik mongolske revolucni strany'. Okolo stojicim vojakum zakladni sluzby, z nichz mnozi vubec netusili, ze nejake Mongolsko exituje se podlomila kolena. I pritomny politruk utvaru lapal po dechu. Jak pozdeji priznal, tak zaludnou otazku jeste pri zadne proverce nezazil.

No, vazeni, vzpominate si , jak se tenkrat v tech 70. letech ten Mongol jmenoval?

Jake bylo ale prekvapeni pritomnych , kdyz jsme rozhodnym hlasem odpovedel: 'soudruhu podplukovniku , generalni tajemnik mongolske revolucni strany se jmenuje Jumdzagin Cedenbal'

Ten vecer jsem byl hrdinou muzstva a i velitel utvaru si mne vzal stranou a ptal se me zcela otevrene, jak ze to delam, ze si narvu do hlavy i takove hovadiny.

To byla tedy ta lidova armada a kdyz dnes slysim to volani po povinne vojenske sluzbe, tak je mi na zvraceni.

jo někteří byli trošku v obraze

Já slpužil o 10 let později, byla to pakárna, ale naučila mě spoléhat se na sebe, umět si poradit i v nestandartních situacích a nebát se.

s tím nelze než souhlasit

Já vzpomínám na vojenské výrazy které si ještě pamatují.

Sahara - žízeň

Bufet - hlad

Vypadla ti vyplašenka - bát se

Akce jehla - někde se zašít

Na bidle hore ko....m - ležet na kavalci

Bagr - lžíce, často vylepšená

Je toho ale mnohem víc...

jo jo, jak píšete, činnost a předměty měly svoje pojmenování

Skvělé, přiblížilo mi to tuto dobu báječně. Byl jsem u rakeťáků (střely středního doletu) v Rokycanech 1973-1974. měl jsem mimořádnou kliku. Velitele roty jsem doučoval na maturitu, velitel praporu si dělal diplomku a měli pro mne pochopení. Tím jsem měl opušťáky 2 × do měsíce. Jinak platilo, že otázkou každého dne bylo především, nějak s tím beztrestně vydrbat. Bravo!!!

Díkyměl jste fešáckou vojnu, já poslední půl rok vlastně taky, oobden dozorčí kuchyně...sproštěn jsem byl všech vojenských šaškáren.

Já sloužil o 10 let dříve a byla to stejná pakárna.

Vašek

jo i doba byla přibližně stejná

Tak s vlasama tě neznám článek si plně zaslouží být na titulce, jak správně poznali i administrátoři

s vlasama se neznám už ani já

Mel jsem smulu a stesti zaroven. Povolavaci rozkaz, po dvou mesicich zdravotni problemy, vojenska nemocnice a pro podezreni na rakovinu odchod do civilu. Bylo to tesne pred vanocemi, spousta lampasaku uz byla pryc a tak mi sebrali mundur a vratili civil 4 dny pred tim nez me uplne pustili, Byla sranda chodit po kasinu v dzinach a ve vetrovce, obcas po me zbyvajici gumy vztekle rvaly. Ale ten pocit kdyz jsem zabouchl zvenku plechovou branu kasaren, to se neda popsat, neco tak intenzivniho jsem zazil snad jen se svoji prvni holkou. Nakonec civilni nemocnice, spickovy chirurg, zlate sestricky a nakonec se ukazalo ze to fatalni podezreni byl jen plany poplach. Pak me soudruzi chteli zpatky v zelenem, tri odvody, dva odklady, ctyrdenni prezkum v nemocnici a nakonec (s pomoci dobre pani doktorky a hodne laborantky) vytouzene osvobozeni od tehle pakarny.

jako v pohádce....nakonec všechno dobře dopadlo

Když se sešly tři baby, skončila řeč u děcek a u porodu, u chlapů u vojny a u bab. 😉🤣

Tož vojna, to je silné téma aktuální i v dnešní době. Mně není úplně jasné, co jsi to vlastně stíhal na stojáka a kdyžs měl tu dívku a proč jenom jedno. Potom ta úloha tehdejších politruků a jejich charakteru. Nicméně mnozí, či mnohé se v pak v životě neztratily a prokázal i určitou míru chytrosti. Vždycky jsem říkal, že největším uměním ženské je umění dobře se vdát! Co se týče lampasáků, buďto líný vyčůránek, nebo bezskrupulózní kariérista a míra jejich inteligence měla často do pověstné stosedmičky dost daleko. Čest vyjímkám, ale časem to většinou semlelo všechny do jednoho měcha. Nicméně jeden z nich schovával ve skříňce nejen maršálskou hůl, ale i Svatováclavskou korunu...

Já jsem se snažil, aby ten čas na vojně nebyl tak úplně zabitý. Měl jsem štěstí, protože na PŠ SO BVP ve VÚ 3866 v Mikulově jsem se probojovat do fotbaloveho mančaftu a protože to byl můj velký kůň, trénoval jsem i individuálně co to šlo. Okolí Mikulova mám proběhané i s kusem Pálavy. V Prachaticích jsme to pak mydlili na buzeráku a podařilo se mi zorganizovat a prosadit účast na dvou turnajích o Líný míč Ml Světa ve Veselí n L. Ovšem největší bomba byl ASUT. Mimo sólový přednes jsem založil i hudebně dramatický soubor, do kterého se mi podařilo přesvědčit politruka k nutné spolupráci se dvemi studentkami místní pedagogické školy a protože ony do kasáren samozřejmě nemohly, zkoušeli jsme ve škole... No a nějakým nedopatřením jsme se pro tlačili až do armádního kola v ČB, kde jsme strávili opravdu povedený týden, mj. i s denodenní návštěvou Masných krámů...

Ale poznali jsme i kus Šumavy, často i za opravdu tvrdých podmínek... Ale souhlasím, vojna byla pakárna a ty dva roky byly pro mne, hlavně psychicky, strašlivé. Ovšem, jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí a myslím, že ten pocit kamarádství, který tam vznikal, dnes už asi zažije málokdo... 🙂

tak můj nejlepší týden byl v Olouci, kam jsme vezli techniku na opravu, která měla trvat den, kluci nám za pár piv nabídli, že ještě něco objeví a byli jsme tam týden. Spali jsme v nějakém kanclu a zajímalo nás jen pivo, ženský a samozřejmě lítačka

Uf, až je mi z toho nedobře, nevojákovala jsem, ale jsem lampasácká dcerka. Tuhle srandu jsem měla doma dlouhou řadu let.

Pak víte o co šlo

Moji spolužiaci ako študenti VŠ slúžili len rok aj to nejako popri štúdiu a zhodli sa v tom, že si nevedeli predstaviť, ako by tá armáda bola bojovala....

no jo, absíci, to byla samostatná sorta