O tom, jak jsem bránil vlast proti imperialistickým hrdlořezům.

Při malování se leccos ztratí, ale i najde, třeba povolávací rozkaz, oživující vzpomínky na vojnu, spolu s absurditou doby. Služba v Československé lidové armádě byla čestná povinnost a pakárna.

V první řadě bylo třeba vojáka vyformovat. K tomu přispívalo politické školení mužstva, zkráceně péešem, a také zábavné vědomostní soutěže. Na otázku, jak byla zahájena VŘSR jsem odpověděl, že útokem Aurory na Bílý dům. Nebyl v tom záměr ani provokace, prostě ze mě taková blbost někudy vypadla. Soudruh předseda komise to kupodivu přešel přenesením otázky na dalšího. Patrně usoudil, že jsem definitivně úplně blbej, ale jeden rozhodčí se zasnil a otočil zrak k nebi ve smyslu, ale bylo by to fajn.

Kabinetní ukázkou vojenské blbosti bylo protišpionážní opatření, které nařizovalo zapisovat espézetky projíždějících západních aut kolem kasáren, ale v místě mého vojákování stačilo imperialisticky smýšlejícím turistům vyjet na blízký vrchol Hněvín a z vyhlídky si v klidu při kávičce s cigárem areál kasáren obkreslit a ještě vybarvit.

Na dovolenou měl voják nárok, opušťák byl odměna. Třeba za odznak Vzorný voják. K jeho splnění nevedla vojáka snaha zdokonalit se v obraně socialistické vlasti, ale dostat se domů. Dalším benefitem byly vycházky, trávené v hospodě u piva. Pokud měl voják dívku a vycházku jen na 2 hodky, stihnul maximálně jedno rychlý na stojáka na obou stanovištích.

Šikanu netvořily jen nesmyslné rozkazy vygumovaných lampasáků, ale fungovala především mezi nováčky a mazáky, útokem na lidskou důstojnost. Záleželo na míře a také útvaru. Mě nějak dramaticky nezasáhla. Vojíne hlaste se. Vojín Nepovim...takže nepovíte, deset kliků...taková prkotina, kdy se tím zabýval.

Zvláštní disciplínou byla cvičení, jedno nezapomenutelné. Na cvičný poplach se běžně vyběhlo před barák a zase vrátilo na regály, teda do postelí. S tímto předpokladem jsem mazaně skočil do kanad jen naboso, aby se poplach stal ostrým, s prémií nočního přesunu. Cestou na ošetřovnu za mnou zůstávaly stopy v podobě důlky od kolen. Ale co, do civilu jsme si odnesli také pár úsměvných historek a přátelství.

Málo kdo z nás vojnu žral a byl dobrovolně nebo přirozeně uvědomělý. Otázkou každého dne bylo především, nějak s tím beztrestně vydrbat. Větší prohřešky končily ostrým vězením, jehož délka mohla prodloužit odchod do civilu, ale opravdové bobky jsme měli z vypatlaných politruků. Když se do něčeho vložili, tak už šly tlustý do tenkejch. Nechápu, jak se na to dalo studovat a hlavně co a proč. Ostatně už název mluvil za vše. Vojenská politická akademie Klementa Gottwalda. Pro jednoduchý kariéristy ideální učiliště a ještě k tomu s kariérou v kterékoliv době.

Jednou kuchaři před namátkovou kontrolou urychleně klepli těsně před servírováním oběda ušetřené vejce na šunkafleky. Nestačily se ale zapéct, a tak 120 odizolovaným lidem se 4 záchody vládla salmonela. Kde nestačil usednout, ve frontě se posral. Se omluvám, ale napsat pokakal, by bylo pramálo výstižně. Salmonela poslala několik vojáků z důvodů zdravotních trvale do civilu a kuchaře na pár měsíců do Sabinova.

Ale vojna přinášela mnohem tragičtější, přísně tajené skutečnosti. Jen mezi lety 1964 až 1989 nepřežilo službu v Československé lidové armádě  3 843 mužů. Sebevraždy nebyly výjimkou. To už člověku zamrazí i teď.

Sloužil jsem v letech 1974-76. V té době byla vojenská služba povinná a daná, aniž bychom o tom neuvědoměle přemýšleli. Co mi přinesla? Často udávaný smysl pro pořádek určitě ne, zato rozvinula a zdokonalila neřesti. Když všechno sečtu, byly to dva ztracené roky hrdlořezům k pobavení.

 na vojáka hoooodně dlouhé vlasy, na útvaru kde jsem čas sloužil k tomu byli nezvykle tolerantní, ovšem nesměla vás chytnout na nádraží lítačka, místo na dovolenou pak následovala cesta zpět.

předešlá fotoreportáž PUTOVÁNÍ PO HRADECHA ZÁMCÍCH