Pane Šišo, dal jsem Vašemu článku plus. Jenom dodám. Sudetským Němcům se jejich zdvižené pravice setsakramentsky nevyplatily. V Sudetech zůstalo 800 000 Čechů, kteří, když se nepřihlásili k německé národnosti a k podpoře norimberských zákonů, tak narukovat nemuseli. Museli pouze pracovat tak jako dříve za republiky. byli vlastně totálně nasazeni ve svých domovech. Na rozdíl od Němců (a některých vlezdoprdelků, kteří si mysleli, že si polepší, když se přihlásí k německé národnosti), kteří narukovat museli. A protože Hitler i tak Němcům z "Böhmenlandu", které je i přes jejich úlohu při rozbití Československa považoval za nespolehlivé, tak narukovali hlavně na těžkou východní frontu, včetně Stalingradu. Dokonce byla okamžitě zakázána v Říši Sudetoněmecká strana a ne všichni její členové mohli vstoupit do NSDAP. Je smutné, že se o tom nepíše, neboť je to velice poučné. Zrada na státu, kde se sudetským Němcům žilo rozhodně ekonomicky lépe než v Říši, se jim nevyplatila. Bohužel jejich potomci tuto historii neznají a zmiňují jenom odsun - vyhnání, jak píší. Zabýval jsem se touto historií a zpovídal pamětníky v Ústí nad Labem.

díky za reakci, měl jsem na mysli právě sudetské Němce.

Myslím, že v Sudetech zůstalo po Mnichovu méně než 800 000 Čechů. Toto číslo se většinou bere jako jeden z odhadů počtu Čechů v Sudetech ve 30. letech; po Mnichovu jich však nejméně 150 000 odešlo do vnitrozemí. Ti, kteří zůstali, mohli volit čs. občanství, pokud ale měli prokazatelně německou národnost, dostali automaticky říšské. Sporná je úvaha, zda se měli sudetští Němci lépe než v Německu. Hospodářská krize dopadla na československé pohraničí mnohem drsněji než na vnitrozemí, zatímco Německo zažívalo díky populistické politice zdánlivý růst (a "obyčejnému" člověku asi bylo jedno, že je postaven na nezdravých základech...).