Litomyšl, Lázně ducha, parádní zábava plná úsměvů.

V Litomyšli nepramení léčebný pramen ani netryská blahodárné vřídlo, ale pro lázně ducha to neni podmínkou. Jako terapie je předepsán úsměv, dobrá nálada a veselá zábava, což nestojí ani kačku. Ani na vstupní prohlídku nemusíte.

Stylová retro doprava do místa konání se přímo nabízela.

Způsobu dopravy se meze nekladly.

Pak je opřeli a šli se občerstvit. Nebyly ani zamčený, prý se tato kola nekradou, protože jsou děsně nápadný a málo kdo na nich umí jezdit.

Dojeli i ti nejmenší.

Některé kočárky byly obrněné.

Od kočárků plynule ke kolíbce do rodne světničky. V ní se houpal místní rodák Bedřich Smetana.

Jeho symfonie, zvláště ta jedenáctá, jsou proslavené.

Na náměstí je zvěčnělý.

Hlavním zadáním, kromě dobré nálady, bylo retro a

úsměv.

Někteří sotva stíhali, protože se právě vrátili z lyžovačky a

v plné síle.

To jiní se už koupali.

Vymakené masky přivezly maškary z Milevska. Tato připomněla dobu morovou,

tato zase dobu slavných hrdinů, jako třeba d’Artagnan. Nepodařilo se mi vypátrat jestli se s nim fotí Milady de Winter nebo Constance Bonacieux.

Milevská parta průvod oživila bubenickým šou.

Někteří se celí do snímku ani nevešli.

Stánky s občerstvením přijeli vyplenit husité.

Samozřejmě chybět nemohl noblesní Spolek Panstva na Tvrzi Žiželeves.

Jsou již tradičním účastníkem, nevěříte? Tak tahle fotka je z roku 2018.

Stylově byli oblečeni i pouliční muzikanti.

Třešničkou byl tradičně průvod všech převleků, maškar, masek...

na jehož konci vyhrával dixieland.

A pak se hrálo všude a

tančilo jakbysmet.

K vidění byly i nechutné scény, ale v míře únosné.

Tak příště rok nashle.

Předešlá fotoreportáž JAK JSEM HLEDAL TY PRAVÝ LÁZNĚ