Kousíček Rakouska a Slovenska a úplně nejvíc Moravy.

To byste nevěřili, bojiště na Moravském poli, soutok Dyje a Moravy, možné rodiště Masaryka a Lednicko-valtický areál, jsou na kole kousek od sebe, Takové cyklistické zadání ale žádá

odpovídající základnu. Dokonale nám vyšla v Lanžhotě. Parádní ubytování nad cykloservisem a hranice obou zemí na pár šlápnutí. Svého času by nás v oblasti zastřelili a ještě by někdo dostal medaili.

Vlakem z Břeclavi do Dürnkrutu je to kousek. Po vystoupení se nám ale zdálo, že jsme ještě stále v rodné vlasti,

Z dojmu nás vyvedlo elegantní hnízdiště jiřiček, to u nás nemáme.

Několikrát přestavovaný zámek Dürnkrut. Sice zavřený, ale stačí umět rakousky, zavolat na místní obecní úřad a rádi vás provedou.

Jako ochranka se před hradem osvědčili těžkooděnci,

kteří také hlídají rychlost v obci.

Jako my ctíme Přemyslovce, tak Rakušané Habsburky. Nedaleko Dürnkrutu se jejich příběhy potkaly a pro Přemysla Otakara II. bylo střetnutí fatální. Ze školy si pamatujeme osudnou bitvu na Moravském poli, a ta se odehrála právě zde na poli rakouském.

Kdyby někdo nevěřil. Samostatný článek ZDE

Cesta zpět byla lautr rovina s mysliveckým zastavením v polích s možností nechat se tematicky vyfotit na lavičce.

Tak samozřejmě, že jsme trasu neprofrčeli jen tak bez přidané hodnoty.

Doma je doma, na to nás strohý text nemusel ani upozorňovat, poznalo se to hned.

A na první občerstvovací zastávce po jistotě přišlo ubezpečení.

Valíme na Slovensko k soutoku Dyje a Moravy. Trasa nabídla i poněkud méně romantické úseky.

Na slovenské straně je jednoduchá a tím i jasná mapa.

Přímo u soutoku Moravy a Dyje stojí plastika zvláštního názvu Hledající-organické formy. Původní byla ukradena a zůstaly po ní jen boty. Dílo znázorňuje rostlinu vyrůstající z bot původní sochy, což napovídá že příroda je oproti nám nezničitelná a vždy poradí.

Z české strany vede cesta k soutoku kolem hraničního kamene Markrabství moravského. Nechala jej roku 1755 vztyčit Marie Terezie.

Cesta k vodě je protibahnově vymazlená,

s tímto cílem a pohledem.

Zpět na Slovensko. Holíč, zámek. Původně vodní hrad, což je patrné dodnes.

Kopčany. Zde si položíme otázku, kde se narodil Tomáš Garrigue Masaryk? Nebo jinak. Byl to Slovák nebo Čech. Masaryk o sobě tvrdil, že je Čechoslovák. V Kopčanech jsou přesvědčeni, že se narodil u nich.

Oficielně však v Hodoníně, ale originální rodný list se nezachoval, jen kopie, takže kdo ví. Tak či tak Masarykovi žili a bydleli v Kopčanech a presidentův otec Josef se zde narodil, to je bez debat.

Mají tu i síň slávy. Ostatně jak je vidět na panelu, T.G.M. Kopčany navštívil, taková nějaká bezvýznamná obec to zřejmě nebyla.

Tak ještě kolem kostela sv. Markéty Antiochijské a

a jsme u řeky a hraničního přechodu na lávce Velké Moravy.

A hned za ní se na slovanském hradišti Mikulčice otevírá náš pravěk. Dřívější zástavbu areálu naznačují základy staveb.

Kde jinde by měla stát tato dvojsocha.

Tak jasně, Morava a vinohrady.

Růže mají dvě funkce, okrasnou a s předstihem avizují případné některé společné choroby s vínem.

Kdo by nezastavil a neochutnal.

Lanžhot, zámek. Nechal ho postavit jeden z Lichtenštejnů pro potřeby revírníka. Lesní kanceláře jsou tu dodne a před

vchodem leží strom s nápisem směřujícím k místním předkům.

Do vrchních pater břeclavského zámku vyváží turisty jeřáb.

Nedaleko stojí vymalovaný domeček.

Jdeme na jiné domečky, do Lednicko-valtického areálu, který je od roku 1996 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o nejrozsáhlejší, člověkem uměle vytvořené území v Evropě. Začneme u empírového loveckého zámečku. Pohansko.

Randes-vous, Chrám Diany, patronky lovu. Má podobu římského vítězného oblouku.

Chrám Tří Grácií aneb půvab, ladnost a vnadnost, což dohromady dává ideální dívku. Takové prý mohou být jen dcery nejvyššího boha Dia.

Rybniční zámeček. Zpřístupňován prostému lidu bývá o Velikonocích a Vánocích, tedy pokud se tu zrovna nekoná nějaká svatba, luxusní útroby jsou na veselku jako dělané.

Kolonáda na Rajstně. Je to památník, který nechal postavit Josef I. z Lichtenštejna pro vzpomínku na své zesnulé předky – otce a dva bratry.

Kaple svatého Huberta. Konaly se u ní slavnostní mše před zahájením lovu na den sv. Huberta. Modlitby měly asi pomoci k tomu, aby se zastřelilo a snědlo co nejvíc zvířat.

Hraniční zámeček. Pozemek původně patřil k Moravě, ale už v době výstavby došlo k posunu zemské hranice do středu zámku. Zážitková restaurace Essens láká na degustační menu, chuťové orgasmy a dokonalý servis. Gastronomickou nabídku doplňuje restaurace Chateau Petit a Bistro Les Vélos. Člověk by podle názvů ani neřekl, že je v Česku.

Janův hrad, zvaný Janohrad.

Byl postaven jako zřícenina středověkého hradu, záměrně jako obyvatelný lovecký zámeček a myslivna, kde se panstvo shromažďovalo v době honů a pořádalo opulentní hostiny.

Valtice v okně.

Aneb procházka podzemím.

V době nadúrody se šikla každá nádoba.

Lednice. V přilehlém skleníku se nachází cca 300 let stará nejvzácnější česká skleníková rostlina Ancephalartos altensteinii...kdyby někdo náhodou nevěděl.

Mikulov do areálu už nepatří, pač je samostatná jednotka, ale zajet se vyplatí, třeba omrknout obří sud, do kterého se vejde 1786 věder a 9 mázů vína, což je v přepočtu něco málo přes 1000 hl.

Poznali jsme mnoho zajímavých míst a ne všechno stihli, tak čau, zase se někdy stavíme.

Předešlá fotoreportáž NÁRODNÍ DEN ŽELEZNICE