Když do lázní, tak do Luhačovic, když na výlet, tak do Zlína.

Zdraví je na prvním místě, zvláště pro seniory heslo každého dne, a tak se pravidelně na pár dnů jezdíme léčit se stabilní partou. Po Mariánkách, Varech, Třeboni, Velkých Losinách....přišly řada na Luhačovice.

Do lázní se dá jezdit různě, pro nás je ideální vlak. Nádraží mají vymalované, ale

možností je samozřejmě víc.

Cestou na ubytování jsme minuli pozoruhodně moderní kostel.

Plán byl jasně daný na každý den. Pondělí,

úterý,

středa,

čtvrtek a

pátek...když jsme u toho pitného režimu, pramen objevil a lázně založil jistý osvícený hrabě Vincenc Serényi, možná vám jméno něco napoví.

Každé ráno mělo také svůj program. Někdy i večer.

Ale samozřejmě jsme si lázně také prošli. Lázeňský hotel Jestřabí je typickou ukázkou architektury Dušana Jurkoviče.

Tato součást lázní nese přímo jeho jména, Jurkovičův dům,

z druhé strany s fontánou a

uvnitř s noblesou. Interiér je pozoruhodný dole i

nahoře.

Historická vila Najáda. Zde se nejenom lázní, ale také pojídá v čokoládovně čokoláda. Co taky jinýho.

Společenský dům a změna architekta. Jeho jméno zní František Roith.

Tepnou každých lázní je kolonáda a

žilním systémem kavárny, cukrárny žádná pivnice a promenádní cesta, po které se kromě nás procházel už leckdo.

Inhalatorium, zde probíhá post covidová péče, ale zaslechli jsme i termín post očkovací.

Hotel Adamantino u vodní nádrže Luhačovice v Pozlovicích. Moderní zařízení s kapacitou 200 míst, zaměřené na na kongresy, školení, svatby, srazy spolužáků a tak.

No prostě lázně jsme nejen proseděli a proplavali, ale i prošli.

Ani blížící se bouřka nás neodradila.

Návštěva Zlína byla daná od začátku, jenže se nám podařilo přecenit naše orientační schopnosti a vhodný autobus nám ujel. Zbývalo jediné řešení, seznámit s potížemi blogéra Juru, který ochotně sednul do auta a operativně nás protáhnout po okolí v místech, kudy autobus

ani nejel, natož měl zastávku u vyhlídek.

Na kopcích to žije.

Šup z kopce dolu do Zlína. Že tu stojí zámek jsem ani nevěděl,

ale že měli a mají Baťu

a nezaměnitelnou architekturu, to ví každý.

Mrakodrap. Nahoru vedou schody i výtah a

taky výtah s kanceláří. Baťou prý nikdy použitý. Z terasy na střeše

je prohlídka města parádně excelentní.

Do klidu a pohody se dostanete

nedaleko v Lešné v zoologické zahradě s pozoruhodnou atrakcí,

no kde můžete nakrmit rejnoky.

Ještě klidnějším místem je japonská zahrada.

Teda pokud si vyčíháte, když je turistoprázdná.

Obklopen zoologickou zahradou je zámek Lešná, který je ukázkou přepychového života šlechty na začátku dvacátého století s vodovodem, ústředním topením, domácím telefonem i splachovacími toaletami, což byl ve své době těžký komfort.

Tak ještě pár temp po snídaní a valíme domů.

Předešlá fotoreportáž COURÁNÍ SEM A TAM VŠUDE MOŽNĚ