Jižní Čechy bez spěchu na pohodu a v klidu zase zpět.

Jižní Čechy mají dvě ikony, kam míří turisté z celého světa. Hlubokou a Český Krumlov. To ale vůbec neznamená, že tím nabídka končí. Naopak, lákadel tu číhá daleko víc, byť některá méně známá, či zatím ukrytá a neobjevená.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU SAMOZŘEJMĚ KLIKACÍ.

Na hranice to nemám daleko. Hned za městem trošku vystoupám,

pak si osvěžím žďárská panoramata...samostatný blog zde

minu pár chaloupek

a stojím na čáře. Až nás stateční bojovníci vysvobodí ze spárů EU, budeme už na Moravě připraveni na pokračování.

Silnice je kvalitní a když se zapomene noha na plynu, nejednou je tu Stádlec, Lužnice a jediný empírový řetězový most u nás.  Hezky to na něm při jízdě duní.

Původně se klenul přes Vltavu. Dnes se na jeho místě stojí most Podolský.

Od řetězáku je to do Tábora kousek. Dříve základna husitů, ale světově se proslavil hlavně výrokem Švejka...cituji...stihla mě ta nehoda, že jsem v Táboře na nádraží pil jedno pivo za druhým.

Pokračovat do Bechyni lze libovolně. Po vodě, silnici nebo po naši první elektrifikované tratí. Už od roku 1903.

K soutoku s Vltavou je trasa děsně romantická, zvláště pro pěší a cyklisty.

Pro Vltavu je Lužnice velká posila.

Na malém prostoru je to hodně co ke koukání. Třeba Kozí Hrádek, kde kázal mistr Jan Hus. Dnes by si plíce ukřičel a stejně by ho slyšela sotva první řada. Hned vedle dnes hučí dálnice.

 Sezimovo Ústí a vila Eduarda Beneše. Dovnitř se jen tak nesmí, tak jsem přelezl plot a na výzvu STŮJ zbaběle utekl.

Když opustit Bechyni, tak po trase na Soběslav.

Jižní Čechy bez rybníků si nelze ani představit.

 Obzvláště kouzelné jsou lesní s ranním oparem. Bylo mi známo, že tady někde

v olkolí Trocnova bude, když se tu narodil, ale i tak mě zaskočil.

Málo platné moment překvapení je pro vojevůdce stěžejní dovednost.

U Sudoměře je zvěčnělý ještě víc. Cyklista se hodil jako srovnání obyčejného smrtelníka.

V Putimi má sochu v životní velikosti ještě větší velikán, ale málo platné, chybí mu tvář Hrušinského.

Brána do Jižních Čech je asi Třeboň se zámkem,

a náměstí na které se bezva kouká z věže.

Tak dobře, ještě větší bránou je Hluboká a

metropolí České Budějovice. Někteří patrioti oblékají doplňky podle květinové výzdoby.

V době mé návštěvy zde na věži uvázla zmutovaná moucha.

Samozřejmě paráda, ale nemohu si pomoci, za přeturistovanými místy se rád ohlédnu, ale pokračuji dál. Mumraj nemusím.

To raději zámek Kratochvíle.

Nebo ještě lépe by se krátily chvíle v psychiatrické léčebně Červený dvůr.

Navečer bylo třeba zvolit operativně základnu. Na poslední chvíli se tak stalo v

Holašovicích, což je památka UNESCO. Samostatný blog zde.

Hurá k Vltavě.

Asi špatně zvolená trasa, po celou dobu mě v luhu sledoval drát a ne a ne se ho zbavit.

A taky jsem trochu objel Lipno, které lze dobře tušit za kostelem.

Co se viditelnosti týče, někdy může být na přechodu díky zářivce světla jako na operačním sále.

Místem obratu byl COOP ve Volarech. Odtud už jen zpět náhodně bez GPS.

Kremže. Kruháč se zajímavým ústředním motivem, zvláště pak u hřbitova se hodí.

Žádný spěch, kdo by se vyhýbal rybníkům a jejich obyvatelům,

i když někteří byli dost oprsklí a kradli rybářům návnady.

Do střehu bylo třeba přejít jen u Landštejna. Prý umí běžet i kochací šedesátkou.

Tisíckrát si člověk může říkat, tady už to znám, ale pokaždé to neni pravda. Třeba Trhové Sviny a kostel Nejsvětější trojice

a nebo o kousek dál zámek Borovany.

Novou Bystřici znám jen jako cyklobránu do Rakouska, tak mě muzeu veteránů překvapilo.

A v přírodě? Tam různá překvapení nikdy nekončí.

Potom už fakt jen klasika. Úzkorozchodka Jindřichův Hradec-Bystřice,

Jindřichův Hradec,

...hádejte

rychlý průjezd Vídní

a na závěr klasika nejklasičtější,

ale to až doma ve Svitavách.

MRKNĚTE NA FOTOREPORTÁŽ MOTOPUTOVÁNÍ PO ČECHÁCH