Je to složité. Neville Chamberlain prohlásil: "Dali jsme záruky Československu, ovšem to se samo rozpadlo, a tak naše záruky už logicky neplatí." To je ovšem jenom částečná pravda. Hitler si nechal zavolat do Berlína Tisu a toho rovněž podrobil nevybíravému nátlaku. Buď Slovensko vyhlásí samostatnost nebo je nechá obsadit Maďary. Tiso ovšem vzdoroval a prohlásil, že o tom musí rozhodnout Slovenský sněm (parlament). Ten ji pak 14. března 1939 vyhlásil. Ano, Slováci jednali pod nátlakem, to je fakt. Pravdou ovšem také je, že velká část Slováků slovenskou samostatnost uvítala, protože odmítali společný stát s Čechy. To je třeba si rovněž poctivě přiznat, a nevymlouvat se jenom na druhé.

Československo chtěli hlavně Češi, velká část Slováků, Poláci, Němci a Maďaři jej nechtěli.

Tisovi bych rozbití Československa nevyčítal, v podstatě neměl jinou možnost. Maďarské nadvlády se Slováci právem báli. Tisovi je ovšem třeba právem vytknout aktivní spojenectví s nacistickým Německem a hlavně deportace Židů, které neprováděli ani někteří Hitlerovi spojenci.

U Slováků bych přidal ještě politickou naivitu. Ďurčanský si myslel, že budou provádět svoji vlastní zahraniční politiku. Tiso a deportace židů, no tak to je úplně jasný, ale i tak, ještěže si ho Slováci odsoudili sami.

Tiso jednal s Hitlerem už před Mnichovem. Slováci byli jedinou zemí, která za každého odvezeného Žida platili a byla jediná ze zemí, která měla nejpřísnější proti Židovské zákony a Němci je dávali za příklad.

Já bych to tak složitě neviděl, po anšlusu Rakouska muselo být každému jasné, o co jde, a že politika ústupků je marná. Jak řekl Churchill, na jednom se všichni shodovali, s Čechy se nebude nikdo radit. Ti prostě budou postaveni před rozhodnutí svých ochránců. Ani Jeníčkovi s Mařenkou, když je vyhnali do lesa, se nedostalo horšího zacházení.

Byl to způsob, jakým tehdy fungovala politika. Mocnosti prostě pohybovaly na pomyslné šachovnici těmi menšími, na stejném principu vzniklo v roce 1918 Československo.

ano, i tak se to dá do jisté napsat.

Západní mocnosti brzy litovaly souhlasu, díky kterému vznikla ČSR. Aspoň tak se to píše v publikaci Velké dějiny zemí Koruny české díl XIII a XIV. Protože si nového státu příliš nevážily, mohlo být i důvodem, že Hitlerovi vyhověly.