- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Terko, jako vždycky citlivě napsané a tentokrát hodně výstižné... mám stejný pocit a proto jsem se letos rozhodl, že každý dárek, který budu darovat bude absolutně nepraktický :-) prostě k ničemu, jen mě buď "trkne" nebo se nějak okouzlí... a splnil jsem to, svět se nezbořil a radost byla, nevím jestli větší nebo menší... bylo to fajn.
Důležitý je, abychom tam u stromečku seděli spolu a ne jen vedle sebe...
Všechno nejlepší do Nového roku!
Vojta
puntičkáři opravdu dokaží totálně zruinovat pohodu. Ale vzpomeňte si na to hlavně až se vy stanete matkou. Lidí rádí kritizují a pak často stejné chyby opakují. :-) hezké svátky
vánoce jsou fajn a věřím že i tyhle letošní budou zase hezký.
a až budete mít doma toho svýho 'tatínka' určitě si ho vychováte jak budete potřebovat.
Nene, my jsme si celej život přáli, aby vychovával on nás. A aby nás jednoho dne poplácal po rameni a řekl třeba: "Dobrá práce, synu. Dobrá práce, dcero."
rodinu, větší děti..tak za dvacet let. Možná maminku trochu pochopíte...ono je to snadné nemít odpovědnost, nechat věci plynout, mít na starosti jen sám sebe...
My měli v širší rodině podobnou příbuznou; ten tlak, to, že se nedokázala zastavit a radovat se jen tak s námi, že atmosféru "kazila" příkazy a připomínkami - to plynulo hlavně z toho, že na ní bylo naloženo moc - ona musela vychovávat děti, živit je a šatit, každý den, rok za rokem, dělala od nevidím do nevidím, všude jen samá práce, která musela být udělaná - a ty výkřiky a tlak na okolí, to vlastně byla úzkost a volání o pomoc, jen špatně formulované.
škoda, že to mí příbuzní nepochopili...dnes vzpomínají...
Moje maminka bude mít vždycky můj obdiv a úctu. Skláním se před ní až na zem.