Očkování do Afriky

Máte očkovací průkaz? Ne. A byla jste někdy na podobném očkování? Ne. A to už jste toho tolik nacestovala? Hm... Á...Slečna je dobrodruh!

zdn.cz

Než se vypravíme navštívit exotiku, zhodnotili jsme, že je každopádně dobré zjistit, co nás tam vlastně čeká. Kromě toho, že jsem si půlčila atlas afrických zvířat, zašli jsme do očkovacího centra v Liberci k panu doktorovi Lešovskému.

Řekl: "Vězte, že i když jste v domácí zeměpisné šířce geroj a k tomu třeba tělocvikář zdravý jako dub, tam, kde je všechno jinak než u nás (kultura, teploty, hygiena) budou i imunitní hrozby diametrálně odlišné. To co neskolí domorodce, protože v tom zkrátka žije celý život, zkolí zcela určitě netknutou bílou tvář, jejíž obranný systém nemá ani tušení, jak se chovat při styku s místními viry, parazity a bacily."

Nemám nic proti tomu, informovat se nejdřív u kamarádů, ale bach bacha. Jak řekl pan doktor, "Na každého totiž platí a funguje něco jiného. Co jednoho zabije, druhého posílí a vězte, že záleží na spoustě věcí, jejich kombinace je u každého zmíněného individua zcela individuální."

I když se mezi cestovateli říká cokoliv - o očkování, o požívání antimalarik, o repelentech, o prevenci, o štěstí - pro klid duše a uspokojení zdravého rozumu radím, aby si každé individuum skočilo na blízkou očkovací, nebo epidemiologickou stanici, zjistit co a jak, ještě než zavrhne některá zdravotnická opatření z důvodu, že to říkal kamarád. Připravte se na návaly paniky. Ale časem se i z toho vykřešete.

Kromě toho dostanete na klinice zadarmo kafe nebo horkou čokoládu.

---

Po přečkání všech chřipek a kašlíčků, co jsme si je celou zimu s Bóšou úspěšně točili, jsme se vypravili na očkování do Zdravotního ústavu v Liberci pro pár šotů proti nemocem jako žlutá zimnice, tyfus a vzteklina. To abychom nebyli pro africké choroby jako ten sladký dortík nakonec.

Vešli jsme do akustické chodby, milá sestřička nám rozdala zaškrtávací dotazníky a ponechala nás svým úvahám nad prodělanými neduhy. Když jsme představili svoje plány a důvody proč jsme si přišli dobrovolně propíchat ramena, dostali jsme mnohá ponaučení, rady, doporučení a pokárání a vyrobili jsme dlouhý očkovací kalendář.

Myslela jsem si, že přijdeme, dostaneme do každé ruky dva píchance a povalíme zpět, s vědomím, že položka "očkování" je hotová. Hm... to jsem se zmýlila. Zaprvé ne všechny s požadovaných vakcín se navzájem snesou, zadruhé náš rozpočet se ukázal býti poněkud omezen, takže jsme odešli každý s jedním flastrem na rameni a paklem letáků k prostudování v ruce. Kromě toho mám nový, pěkně žlutý mezinárodní očkovací průkaz, který snad bude platit i v zahraničí. (Jestli si dobře vzpomínám, můj "mezinárodní řidičák" je psán pouze v češtině a ruštině, a k řízení auta v Americe mě podle dálniční policie vůbec neopravňoval!)

Ve Zdravotním ústavu jsme se dověděli spoustu užitečných věcí, to ano, ale na stranu druhou mám pocit, že jedu do Afriky umřít. No, buďto mě sejme malárie (na jejíž léčení máte pouhých několik hodin a její první záchvat může být smrtelný), nebo břišní tyfus, který se šíří vodou a ani chemická dezinfekce nemusí být stoprocentní, žlutou zimnici, na kterou umírá polovina nakažených, nebo… mě tam sežere lev.

Ze všech těch rizik mám hlavu jako balón. Jinak lehkomyslná - neboť jsem zdravá jako dub a nevím co je to nemoc - stávám se nyní obezřetnou. Nejdřív poctivě dodržím svůj očkovací plán a nechám si  píchnout ty život zachovávající tekutiny a potom se odevzdám do rukou svých osvědčených cestovatelských andělů, kteří konec konců nikdy nezklamali.

Nakonec věřím, že se jim při tom hlídání o trochu ulehčí práce, když nebudou muset proti těm hladovým choroboplodnostem hlídat "sladký dortík nakonec".

Několik věcných informací na: www.cestyterez.com