S dobrou čokoládou zapomenete na chladné počasí

Pan Lee vystoupil z tramvaje, zastavil se na ostrůvku pro chodce a pozoroval projíždějící auta. Otočil se, aby se rozhlédl na obě strany a poté se vydal po kolejích v opačném směru, než přijel. Všechna auta mezitím odjela. Přechází na druhou stranu ulice, kde se zastavuje u jednoho obchodu v Korunní ulici.

Svítilo sluníčko, foukal studený vítr a většina listí již tou dobou ležela na zemi. Po sněhu ani stopy, přestože ještě před pár dny hustě sněžilo. Na listopad není zase taková zima, ale úplně příjemné to také není, řekl si pan Lee. Sem tam po ulici poletují lístky z opadaných stromů. Převládá žlutá a červená barva listí. V korunách stromů poletuje bílý kapesníček. Pod nimi stojí postarší pán, natahuje ruce vzhůru a vedle něho poskakuje malý kluk, který v jedné ruce drží bonbon a ve druhé pletené rukavičky. Oba koukají vzhůru do korun stromů. Kapesníček po chvilce přestane stoupat, kopíruje trasu tramvaje a automobilů, jako by jim byl v patách, až se nakonec připlácne na okno domu v prvním patře. Chlapeček si bílého zběhlíka nevšímá, starý pán z kapsy kabátu vytahuje balíček nových kapesníčků. “Dědo, pomůžeš mi rozbalit ten bonbon?” říká malý kluk vyšší postavě v tmavém kabátu. “Nejdřív se vysmrkej a potom ti ho pomůžu rozbalit,” trvá na svém starší pán. Vytáhne z balíčku kapesník a sehne se ke klukovi, aby mu kapesníkem utřel nudli pod nosem. Ten se však soustředí na celofánový papírek, snaží se dostat k zabalené čokoládě uvnitř. Výraz v jeho obličeji je soustředěný, nevnímá okolí, natož staršího pána, který mu kapesníkem utírá nudli. “Pořádně foukni,” nabádá pán kluka. “Dědo, a myslíš, že bude na Vánoce padat sníh?” “Proč se ptáš? Nevím, ale určitě bude sníh na horách.” Kluk se zamyšleně podívá na zem, pak přes rameno do parku a vzhůru k nebi. Nakonec pronese smutným hlasem: “no, aby Ježíšek mohl přijet na saních a přivézt mi dárečky”. Přitlačí si kluk čepici na hlavu a dodá: “to víš, dědo, musí zajet ke všem dětem”. Ulicí proudí kromě chladného větru také spousta lidí. Někteří se zastavují u výloh obchodů, jiní spěchají na tramvaj nebo se jen tak procházejí. Na zastávce tramvaje se utvořil hlouček lidí, kteří debatují a přitom ukazují na jeden z obchodů na protější straně ulice. Hlouček protne mladík v džínách, černém kabátu a se žlutohnědou šálou kolem krku. Rozhlédne se kolem sebe a rychlou chůzí přejde přes silnici ve směru, kam ukazují lidé. Zamíří do obchodu se syrskou čokoládou, ze kterého právě vychází dáma středního věku. Uvnitř obchodu to voní po čokoládě a kávě. Všude samé sladké a hořké pokušení. Stačí si jen vybrat a nechat zvážit hříšné množství balených bonbonů či tabulek čokolády. Pan Lee si odmotá šálu z krku a sehne se pro malý kousek mátové čokolády, kterou mu ochotně nabídne prodejce u vstupu. “Vy jste museli nedávno otevřít, nemám pravdu?” říká pan Lee obchodníkovi. “Máte pravdu, před několika měsíci jsme otevřeli, ale čokoládu, kávu a další drobné dárky prodáváme také přes internet. Tam mají zákazníci možnost si objednat zboží, které jim zde v našem kamenném obchodě rádi připravíme,” odpovídá. Pan Lee si z podnosu obchodníka bere ještě bílou čokoládu. Oči mu poletují po obchodě, snaží se zachytit nový podnět k diskuzi. Vidí olivová mýdla, dárkové krabičky a lahve s vínem. A aby řeč tak říkajíc nestála, pokračuje v konverzaci: “vidím, že tady máte i mýdla a kávu. To pochází z Orientu, že?”. “Vše pochází ze Sýrie. Nezaměřujeme se jen na kvalitní čokoládu, ale připravujeme zákazníkům s sebou také arabskou kávu na turecký způsob,” upřesňuje obchodník. Příjemná teplota uvnitř obchodu a lahodná chuť čokolády pomůže panu Lee zapomenout na chladné počasí, které panuje za okny. Odkládá si kabát a pouští se do delší diskuze s prodejcem, zatímco venku poletují lístky spadaného listí, fouká vítr a lidé postávají na zastávce tramvaje. Kolem výlohy projde bez povšimnutí starší pán v tmavém kabátě v doprovodu svého vnoučka. Zrovna se baví o tom, jaké budou letos Vánoce.