Klíčové osobnosti mohou zastínit účel evropských jednání

První návštěva amerického prezidenta Baracka Obamy v Evropě může zastínit veškerá ohlášená jednání včetně toho nejvyššího, tj. významu čtvrteční schůzky dvaceti nejvýznamnějších ekonomik světa G20. Americký prezident, stejně jako český předseda Rady EU, nastoupil do svého úřadu za ne příliš příznivých podmínek, především v době nejvíce diskutovaných dopadů finanční a hospodářské krize.

Atmosféru mezi 27 evropskými státy navíc nepříjemně poznamenalo vyslovení nedůvěry české vládě, a to zrovna ve chvíli, kdy se český premiér v Bruselu začal otrkávat a měl za sebou polovinu dosud úspěšného předsednictví. Mnoho bruselských úředníků z evropských institucí se v tu chvíli začalo nevrle vrtět na svých židlích a s určitým znepokojením sledovat českou politickou scénu, zda tato nikterak neovlivní další jednání v EU. Osud Lisabonské smlouvy je evropským úředníkům i nadále trnem v patě, neboť při jejím neschválení by se komplikace s půlročním rotujícím předsednictvím mohly opakovat, zvláště drží-li předsednické žezlo některá z politicky nestabilních zemí – smlouva slibuje až pětiletý mandát pro „prezidenta unie“. Právě Mirek Topolánek, předseda „nedůvěryhodné“ české vlády, se má sejít s americkým prezidentem při příležitosti zasedání ministrů EU v Kongresovém centru Praha tuto neděli. Americký prezident do Prahy přiletí v sobotu pozdě odpoledne po návštěvě summitu G20 v Londýně a summitu NATO ve Francii a Německu. Hlavní město ČR opustí v neděli odpoledne.

Olej do ohně přilil český premiér svým prohlášením ve Štrasburku, kde v Evropském parlamentu negativně zhodnotil americký způsob řešení hospodářské krize spočívající v nalévání peněz do ekonomiky a označil ho „cestou do pekel“. Nelze však opomenout fakt, že Topolánek po celou dobu předsednictví, i v demisi vlády, vystupuje jako předseda celé EU. Taková sdělení mohou pozici celé EU jen oslabit, zvláště nejsou-li sdílena všemi 27 členskými státy a jsou-li vyslovena v předvečer důležitých jednání. České klopýtnutí na sebe dlouho nenechalo čekat, v mžiku prolétlo všemi západoevropskými deníky.

Obecně platí, že nosným těžítkem všech důležitých jednání je účast jedné či několika významných osobností. Zájem médií je nyní o návštěvu amerického prezidenta a jeho jednání v Evropě. Zrak se upíná na jeho první kroky v úřadu americké administrativy, jeho postoj k otázce Blízkého Východu, pozici U.S.A. k Pakistánu a Afgánistánu, nebo k jeho pohledu na řešení finanční a hospodářské krize. Ke klopýtnutí v jeho případě nesmí dojít. Bývalý americký prezident Bill Clinton, který ve čtvrtek vystoupil v Evropském parlamentu při příležitosti Global Progressive Forum se svým tří bodovým projevem o nestabilním světě a boji proti klimatickým změnám, si to může dovolit. I on byl na několik hodin v hledáčku médií, jakožto klíčová osobnost jednání. Zítra se v médiích může opět objevit Barack Obama se svým řešením hospodářské krize, pozítří eurokomisař P. Telička jako nový předseda EU. Pozornost médií se tak vždy zaměřuje na klíčové osobnosti těchto jednání. Do poslední chvíle není nic jasné, ani to, kdo bude českým předsedou vlády tzv. expertů.

Lukáš Sirka, 3. 4. 2009