Maso, maso, maso... Já za to nemůžu

Jsem poctivý masožravec. To ale neznamená, že nemám rád zeleninu nebo ovoce. Právě naopak. Jenže je potíž v tepelné úpravě. Zeleninu miluji čerstvou a mám pocit, že jakákoliv tepelná úprava ji znehodnocuje (a tu zeleninu, která se nejí syrová, prostě nekonzumuji). Prostě si myslím, že kedlubna či ředkvička si tepelné zásahy nezaslouží. Mimo jiné také kvůli tomu, že pak už nekřupou. Ano, křupavost je vedle chuti druhou nejdůležitější vlastnostní zeleniny.

Myslím, že za tento můj postoj může výchova. Ale jen zčásti. Vzpomínám, že té zeleniny moc nebylo, a

kdyžbylo, byla její kvalita nevalná. Jelo se tedy v masu. Pak jsem dospěl, osamostatnil se a začal objevovat kouzla zeleniny.

Jenže jsem narazil na další problém. Zeleniny se sice objevovalo více a více, ale její kvalita byla čím dál tím mizernější. Brzy jsem zjistil, že jsme pro zbytek Evropy popelnicí nahnilých produktů. Výběr jednoduše není ani dnes. Udiveně poslouchám reklamu, kde se Billa chlubí, že to už je 20 let, co do Česka přinesla čerstvost (nebo jak přesně zní jejich slogan).

Vždy si přitom vzpomenu na několik opravdu lahůdkových zážitků, z nichž jeden ční nejvíce. Chtěl jsem vařit klokaní guláš a poprosil jsem kamarádku, která do výše zmiňovaného obchodu směřovala, aby mi koupila cibuli. Kamarádka pro jistotu koupila celou punčochu krásně zabalené cibule. Po rozbalení jsem zjistil, že všechny OPRAVDU VŠECHNY cibule byly shnilé.

Tahle situace je ale bohužel i u malých krámků se zeleninou (tedy v Olomouci). Opravdu rád bych jedl čerstvou zeleninu dnes a denně, ale kde ji mám sehnat. Oproti tomu to s masem není tak děsivé. Není to také žádná sláva, ale u řezníka seženete slušný standard. Za socialismu platili řezníci a zelináři za šedé eminence ve svém okolí. Mám pocit, že ti první už nějak reagují a zelináři stále věří, že nám stačí zelenina jen mírně nahnilá.

Proto tedy maso.