Temno

05.02.2005

oklepáváš drkotavě pot
v rožku zdi, kde není východu
pro tvé tělo
i duši
oči odhalují nahý mozek
si schoulen v klubíčku nenávratna

odvracíš pohled od smrti
zahříváš se chvilkou tmy
pod zavřenými víčky

slyšíš sípání
v chladivém vzduchu
znásilňuje tvoje řasy

...
je u tebe
tvrdé doteky
táhle škrábou...
hrají si s tvou kůží
jako nůž s nahým prstem

sípání zesiluje
tvůj žaludek mění svůj tvar
rýhy mění se v díry
bolestí vykřičíš
to ticho zavřené v ústech

otvíráš oči
na panické obrazy strmých stěn
dopadají nesouvislé proudy krve
žebra vylámaná z těla
natahují své nové konce
ke stěnám
jak ruce po dítěti

pařát zabořený v hrudi
zvedá celé tvoje tělo
...vnímáš
jak bere si tě smrt
chlad v těle
ohřívají střeva
brzy jen pohozená na zemi
bez majitele

tma

slyšíš s í p á n í
nevíš že je tvoje

proniká do tebe tvrdost
ničivou bolest už neprožíváš

stále tma